Two Point Hospital – recenze

V roce 1997 společnost Bullfrog vypustila do světa skvělý tycoon z nemocničního prostředí Theme Hospital. Tato hra se stala klasikou, bohužel pokus o její oživení v podobě CorsixTH se nepovedl, a tak jsme byli odkázání na původní verzi. Na duchovního nástupce jsme čekali dlouhých 21 let a čekání je konečně u konce.

20180901202545_1

příběh
Tak jak bylo zvykem u Theme Hospitalu, i zde se dostaneme do role manažera nemocnice. Tedy spíše holdingu, podnikajícího ve zdravotnictví. K dispozici je 6 různých nemocnic, které se postupně odemykají. Každá lokalita má svůj drobný příběh, který hráče uvede do problematiky a ukáže důvod, proč zrovna v té konkrétní nemocnici nejsou k sehnání proškolení doktoři. Nejde však o žádné rozsáhlé vyprávění a celá kampaň je spíše zpracovaná jako tutoriál, který zpřístupní všechny nemoci, nemocnice a funkcionality ve hře.

Kromě příběhu samotných nemocnic má i každý zaměstnanec svůj drobný doplňkový text a je jen na vás, jestli najmete doktora, který je fanouškem vodních savců nebo toho, který si myslí, že mraky mají také city. Výkon zaměstnance to neovlivní, ale hráči to pomůže zaměstnance lépe poznat. Nehledě na jasný odkaz směrem k Theme Hospitalu, kde byla situace stejná.

HODNOCENÍ: Tycoon/10 (příběh je ve hře velmi okrajový a není tak samostatně hodnocen)

audiovizuální zpracováníTwo Point Hospital se nesnaží vypadat realisticky a grafika na první pohled připomene Wallace a Gromita. Samotná volba grafického ztvárnění napovídá, že nepůjde o žádnou vážnou záležitost, ale o vtipnou hříčku. Faktem zůstává, že člověk se žárovkou místo hlavy by v realistickém pojetí byl spíše strašidelný než vtipný. Nicméně u grafiky narážíme bohužel na první bug – fotky zaměstnanců jsou občas zamotané a zdá se, že autorům se nedaří držet textury tam, kde by měly být. Najít fotku zaměstnance, který má vytaženou kůži přes hlavu není tak vzácné, jak by se mohlo zdát. Až na tuhle drobnost však hra vypadá pěkně a myslím si, že bude stárnout velmi dobře.

Co se týče zvuku, s tím si autoři vyhráli opravdu hodně. Výtahová hudba neruší a je celkem příjemná na poslech. Dovedl bych si představit větší výběr písniček, protože po pár hodinách se začne hudba opakovat. Kromě hudby z takzvaného Two Point rádia uslyšíme pravidelně i hlas DJ, který nám bude oznamovat novinky z okresu Two Point či nás prostě jen rozptylovat svým „krásným medovým hláskem“ (to jsou jeho vlastní slova). Dalšího mluveného slova se dočkáme od nemocniční hlasatelky, která popohání doktory na svá místa nebo uklidňuje pacienty, že v případě smrti nemají panikařit. Jde o jeden z prvků, který hře přidává na vtipnosti.

HODNOCENÍ: 7/10

hratelnostHra vždy začíná tutoriálem, při kterém výuka probíhá přímo v kampani. S tím souvisí má první výtka – výuku nelze vypnout. Při každé nové kampani (a místy i v průběhu map) dává hra rady, které již nejsou nutně potřeba. Uvítal bych možnost tutoriál buď úplně vypnout nebo aspoň potlačit a vyvolat ho na žádost. Na druhou stranu je výuka rozsáhlá a pokrývá snad všechny situace, které mohou nastat. Asistent, který vás upozorňuje na nečekané situace je naopak skvělým prvkem, který stáhne vaši pozornost na problémy, které by vám mohly uniknout. Jde například o přeplněnost té konkrétní ordinace nebo vyhazov jediného psychiatra.

Na každé mapě, respektive v každé nemocnici, začíná hráč s jednou menší či větší budovou, kde může prověřit svoji schopnost managementu prostoru. Dle lokace bývá možnost dokoupit další budovy – někde si musíte vystačit s jednou, jinde jde koupit až osm dalších budov. Hra zachovává systém, který známe od jejího předchůdce a budovy mají přesně definovanou velikost a tvar. Nemůžete si je tedy upravit tak, aby vám vyhovovaly. Pokud vám dojdou peníze a přesto je nutné budovu rozšířit, hra nabízí možnost půjčky od jednoho ze třech subjektů. Půjčky jsou různě (ne)výhodné a hráč si tak může vybrat, která mu bude sedět lépe. Finance jsou obvykle problémem pouze na začátku každé mapy a ani já, i když jsem znám svou schopností nechat zkrachovat téměř cokoliv, jsem se nedostal do situace, kdy bych měl vážnější finanční problémy. Finance jsou vázány vždy ke konkrétní nemocnici a podobně jako u Jurassic Park Evolution se nepřenášejí. Pokud je hráč milionář v jedné nemocnici, není nutně milionářem i v té druhé. Celá společnost však má jistou hodnotu, která se ukazuje v online statistikách.

Každá nemocnice je hodnocena systémem tří hvězd. Tyto hvězdy odemykají jisté odměny, zvyšují prestiž a přináší peníze. K dosažení každé hvězdy je nutné projít výzvou, která má za cíl obvykle nemocnici rozšířit a vyléčit určitý počet pacientů či proškolit personál. Tato výzva se zobrazuje v tabulce úkolů, se kterou se díky neodbytné výuce seznámíme na začátku hry. Kromě normálních peněz jsou k dispozici i Kudoshe, které lze získávat za plnění misí a další aktivity. Za tuto měnu si lze odemknout další vybavení nemocnice a ordinací. Odměny jsou velmi střídmé a je nutné si pečlivě vybírat, co si chce hráč odemknout.

Budování ordinaci je relativně rychlé a bezbolestné. Nejdříve je nutné vybrat typ ordinace, nakreslit půdorys o velikosti předem daných minimálních rozměrů, nebo se s místem pořádně rozšoupnout, přidat vybavení a je to. Zde bych uvítal možnost kopírovat ordinaci, tak jak je nebo si konkrétní layout uložit. Když dochází k budování ordinace praktika již potřicáté, nejde nutně o takovou zábavu, a to hlavně v situaci, kdy není k dispozici žádné nové vybavení. Hra umožňuje ordinace přesouvat a otáčet, takže se není nutné bát přestavby nemocnice. Hlavním problémem je způsob, jakým hra pracuje s prestiží ordinace a vybavením. Každý předmět dává předem danou sumu bodů prestiže. Je tedy možné si místnost vytapetovat certifikáty a mít velmi prestižní ordinaci, i když je vlastně prázdná.

Najímání lékařů probíhá výběrem jednoho z nich ze seznamu a jeho položením do ordinace. Seznam zaměstnanců, jejich kvalifikací a umístění, je přehledný a dobře se v něm orientuje. Pro ty z nás, kteří se rádi hrabou ve statistikách, je k dispozici celkem velké množství údajů jak o zaměstnancích, tak o pacientech. Funkcionalita, kterou bych velmi uvítal, je možnost přejmenovat si zaměstnance. Hra sice přichází s jistou mírou vtipu, pokud jde o jména, ale rád bych měl možnost si tato změnit pro lepší zapamatovatelnost. Hra obsahuje velmi osekané RPG prvky, takže zaměstnanci mají svou úroveň, kvalifikaci, ukazatele únavy, nálady a modifikátory, které zvyšují či snižují jejich efektivnost, či ovlivňují ostatní zaměstnance nebo pacienty.

Pacientů se týká i jeden z nepříjemných bugů, které jsou v současnosti ve hře. Někteří pacienti se prostě z ničeho nic zaseknou na místě a zde zůstanou, dokud neumřou. A smrt bohužel snižuje celkovou prestiž nemocnice. Navíc pak musíte mít speciálně vyškoleného uklízeče na vyhánění duchů.

HODNOCENÍ: 8/10

ostatní parametryHra obsahuje jakousi formu multiplayeru, která spočívá v tom, že na jednotlivých mapách lze soupeřit s nemocnicemi ostatních hráčů. Tato výzva je spíše porovnáním efektivity nemocnic, než soutěž mezi hráči, ale ostatním lze posílat screenshoty vaší nemocnice s komentáři a umím si přestavit, že v kombinaci s Dicordem nebo TeamSpeakem může jít o celkem vtipný přídavek. Na druhou stranu se mi v seznamu vyzyvatelů ukazují i přátelé, kteří hru nevlastní, což je nepochopitelné. Hra má systém saveslotů, které jsou celkem tři. Je tedy možné mít rozehrané až tři společnosti. Není ale možné ukládat hru dle rozmaru, před každým velkým rozhodnutím. Dá se tedy říci, že jde o formu Ironman módu.

Autoři zatím nevydali roadmapu, takže nevíme, jestli nás čekají DLC, jak to bude s dalším obsahem a obecně, co nás čeká v budoucnu.

HODNOCENÍ: 5/10

celkový dojemTwo Point Hospital hraje na nostalgickou strunu všech nás, kteří vyrostli na Theme Hospital, navíc za velmi příznivou cenu. Zlí jazykové by mohli tvrdit, že jde pouze o jinak vypadající Theme Hospital v novém hávu a do jisté míry by měli pravdu. Hra však přináší dostatek nových prvků, aby se dala považovat za povedený kousek, a to jak pro hráče, tak i pro nehráče.

Protože jsem byl zvědavý na „nehráčský“ názor, za pokusného králíka jsem si zvolil svou přítelkyni, která hrála naposledy tak akorát Quadrax. Princip hry pochopila docela rychle, tutoriál je psaný opravdu pro laiky a provedl ji nástrahami hraní poměrně bez problémů. Jen občas bylo kvůli anglické verzi hry nutné jí osvětlit, co se po ní vlastně chce. Ze začátku byla trochu rozpačitá z nemocí, které se ve hře vyskytují a z metodiky jejich léčení (nevím proč, ale nutnost postavit stroj na vyšroubování žárovek, které pacientům narostly místo hlavy, jí připadalo dle jejích slov „dost ujetý“). Nicméně po dvou hodinách hraní, kdy se od PC nezvedla, byl verdikt jednoznačný. Hra je fajnová oddechovka a má šanci i u těch, kteří nejsou „zažraní pařmeni“.

hodnoceni_two point hospital

Pokud byste rádi viděli, jak vypadá Two Point Hospital v akci, pod tímto odkazem najdete záznam streamu přímo ze hry od autora recenze. 

Reklamy

Podívejte se na první gameplay video ze hry Cyberpunk 2077!

AKTUALIZOVÁNO: Zvěsti byly pravdivé, CD Projekt RED opravdu představil Cyberpunk 2077 ve velmi dlouhém gameplay videu. To se shoduje s tím, které mohli vidět novináři na letošních konferencích E3 a Gamescom. Mimo jiné v něm uvidíme základy tvorby postavy, krásné město budoucnosti, přestřelky, jízdu ve vozidle, rozhovory i plnění questů. Pokud vás tato hra alespoň trochu zajímá, rozhodně doporučujeme video shlédnout. Kromě něho jsme trochu doufali i v přiblížení data vydání, ale neznáme ani rok. Co na hru říkáte vy? Dejte nám vědět v komentářích!


Cyberpunk 2077 je momentálně jednou z nejočekávanějších her, která zajímá snad každého hráče. Na letošním Gamescomu byl titul opět prezentován pouze za zavřenými dveřmi, takže hráči samotní už netrpělivě vyhlíží nějaké nové informace.

Ty by mohl přinést živý stream, který právě probíhá na Twitch kanále CD Projekt Red. Zatím je nazván „DATA TRANSMISSION IN PROGRESS_“ a na pozadí pouze projíždí nesrozumitelný text. Je možné, že v něm někteří pozorovatelé opět odhalí nové informace, ale spíše se přikláníme k názoru, že jakmile nastane ten správný čas, dočkáme se přinejmenším nového traileru. Pokud jste také zvědavi, můžete si stream níže pustit.

Forza Horizon 4 – Král mezi arkádovými závody je zpět! – dojmy z hraní (Gamescom)

Exkluzivní hry byly vždy tím nejdůležitějším, podle čeho se hráči rozhodovali, jakou konzoli si pořídí. V tomto ohledu v poslední době Microsoft docela ztrácí, protože počet exkluzivit pro Xbox One je o poznání menší, než na PlayStation 4.  Ale pokud existuje série, kterou hráči na Playstationu těm ze stáje Microsoftu závidí, je to Forza. Horizon už má za sebou tři díly a bezpochyby se jedná o nejlepší arkádovou závodní hru současnosti. Není tak divu , že i dílu s číslovkou 4 se hráči nemohou dočkat. Do vydání ještě pár měsíců zbývá, ale návštěvníci Gamescomu mají možnost si hru vyzkoušet na stánku Xboxu. Samozřejmě jsem byl mezi nimi i já, abych zjistil, jak vypadají novinky letošního dílu v praxi. Pro ty, kterým stačí velmi krátká odpověď: Novinky jsou parádní, grafika skvělá, hratelnost tradičně povedená. Chcete závodit a máte Xbox? Forza Horizon 4 bude nejlepší volbou. Ale věřím, že někteří z vás uvítají také více detailů, tak se na ně pojďme podívat.

Nejzásadnějším novým prvkem nového dílu jsou roční období a jejich střídání. Během ukázky hra představila všechny čtyři a bylo tak jednoduché zjistit, jaký mají vliv na hratelnost. Během jara jsem projížděl kolem velkého jezera a užíval si příjemného počasí. Podobné to bylo i v létě, kdy však bylo znát ostřejší sluníčko a díky němu občas zhoršená viditelnost při jízdě proti němu. S podzimem přišla razantní změna v podobě deště a padajícího listí. Avšak nejednalo se pouze o změnu kosmetickou, ale také bylo nutné dávat si pozor na kaluže. Pokud jsem některou z nich projel během zatáčení, okamžitě jsem ztratil kontrolu nad řízením. Navíc byl znát i náraz do vody, pokud byla kaluž hluboká. I na takové detaily vývojáři myslí a to je dobře, protože podobných drobností Forza obsahuje mnoho a ve výsledku i právě maličkosti rozhodují o tom, jak je celá série oblíbená. Aby byl výčet ročních období kompletní, musím zmínit ještě zimu. V ní jsem se mohl vydat i na jezero, které bylo nyní zamrzlé. Díky změnám počasí a ročních období se tedy dočkáme i různé podoby herního světa. I proto se ve hře dočkáme čtyř různých map.

U hratelnosti toho opravdu není moc co rozebírat. Její kvality známe už z předchozích dílů a stejně tak budou všichni hráči spokojeni i v tom nadcházejícím. Z mého pohledu Forza Horizon vyniká především v tom, jak cítíte váhu vozu během jízdy. Některé drží na vozovce jako přibité, u jiných budete mít zase problém udržet jej na vozovce i při jízdě po rovině. Mnoho arkádových závodních her (mrk mrk The Crew 2) trpí tím, že při řízení máte pocit, jakoby auto vážilo maximálně několik kilogramů. U Forzy Horizon nikoliv. 

Jak jistě víte, Horizon 4 se odehrává ve Velké Británii a to je, dle mého názoru, skvělá volba. Typická architektura i příroda, jízda vlevo a celkový anglický „feeling“ působí opravdu neokoukaně a nově. Pomáhá tomu i krásná grafika, u které nemám jedinou výhradu. Kromě dobře zpracovaných modelů aut, nádherné přírody i staveb mě příjemně překvapila kvalita destrukce okolí silnice. Pokud při projíždění zatáčky vyjedete mimo silnici, zřejmě se potkáte s nízkou kamennou zídkou, které jsou v Anglii na každém kroku. A právě destrukce, během které se zídka rozpadla na jednotlivé kameny, vypadala parádně.

Velikost mapy nebylo možné během ukázky zjistit, protože ta byla přizpůsobena tak, aby si hráči osahali řízení ve všech ročních obdobích. Avšak už z dřívějších prohlášení studia Playground Games se rozhodně nemusíme bát, že by byla nedostatečná. Měla by totiž být velmi podobná té z předchozího dílu. Pokud jste snad pochybovali, zda bude Forza Horizon 4 stejně kvalitní, jako její předchůdci, můžete si s klidem říci, že ano. Kromě skvěle zvládnuté a roky piplané hratelnosti se dočkáme i výrazné novinky v podobě ročních období a zajímavého prostředí Velké Británie. 

Spider-Man – dojmy z hraní

Na Spider-Mana se těším už od jeho oznámení. Vždy byl mým oblíbeným superhrdinou a poprvé jsem se s ním proletěl New Yorkem už na prvním PlayStationu. Bohužel poslední díly na PS3 nenaplnily vysoká očekávání hráčů, takže jsme se všichni trochu obávali, jak to s prvním dílem na současnou generaci konzole od Sony dopadne.

spiderman gamescom

A zatím to vypadá, že obavy byly zcela zbytečné. I mezi novináři je tento titul zde na Gamescomu mezi těmi nejvyhledávanějšími, a tak i vystání fronty tvořené pouze nimi trvalo více než hodinu. To však stále není nic oproti tomu, jak obrovské fronty čekají samotní návštěvníci. Například u tohoto titulu se ke hraní dostanou po více než 4 hodinách čekání. I přesto je to titul, který bych doporučil vyzkoušet každému, komu je tento žánr alespoň trochu blízký.

Ale dost o frontách, pojďme se podívat na zoubek pavoučímu muži. Ukázka trvala přibližně 20 minut, během kterých jsme mohli prozkoumat pouze část celkové mapy. A i když se jednalo odhadem o desetinu celkové rozlohy, její přelétnutí zabralo celkem velkou porci času. Celý Manhattan, ve kterém se bude děj hry odehrávat, je opravdu obrovský a dostat se z jižní části až na nejsevernější bod zabere mnoho minut. A i přes velkou rozlohu se povedlo vývojářům z Insomniac Games vytvořit vskutku nádhernou hru. I při létání ve velké rychlosti je vše krásně ostré, modely nedoskakují a framerate je stabilní. Když se k tomu navíc přidá třeba západ slunce, určitě každý z vás na chvíli zastaví a bude se kochat tím krásným pohledem. Rozhodně se tak Spider-Man zařadí mezi nejhezčí hry této konzolové generace.

Krásná grafika by bez povedené hratelnosti byla úplně k ničemu, takže jsem se zaměřil jak na létání, tak i na množství aktivit, které lze v této americké metropoli vyzkoušet. Ačkoliv můžete s pavoučím mužem kamkoliv doběhnout, vsadím se, že většinu času strávíte ve vzduchu za pomoci pavoučích vláken. Přeci jen je to trochu rychlejší, než běhat po svých. A hlavně je to mnohem zábavnější. Ovládat pavučiny se naučíte velmi rychle a už budete svištět mezi mrakodrapy. Kromě klasického zhoupnutí disponuje Peter několika dalšími možnostmi, jak pavučinu vystřelit, a tím se například dostat výše. Nemusíte se bát pádu na zem či srážky s budovou, protože postava vždy provede na pohled efektní pohyb, kterým se odrazí, případně začne po budově běžet vzhůru. Naprosto mě uchvátila kvalita jednotlivých animací a především toho, jak na sebe navazují. Vše je plynulé a Spidey si zkrátka poradí za každé situace, až vám to bude připadat, že se jedná o naskriptovaný pohyb. To však není možné vzhledem k počtu možností, do čeho může narazit a kolik různých animací po těchto „srážkách“ následuje. Létání je prostě radost a nebude tak pouze nejrychlejším způsobem, jak se dopravit na nějaké místo. Budete si ho užívat.

Po několikaminutovém poletování městem jsem se rozhodl vyzkoušet nějaké mise či aktivity. Jako první jsem na mapě zahlédl ikonu batohu a vydal se směrem k ní. Po jeho nalezení jej Peter pouze sebral a to bylo vše. Z toho usuzuji, že se jednalo o jeden z předmětů, které budeme po celém herním světě sbírat a například nám poté umožní vylepšovat své schopnosti. Hned poté jsem dostal vysílačkou hlášení o přestřelce policie s lupiči a vydal se jim na pomoc. Poprvé jsem si tak mohl osahat bojový systém, který mě příjemně překvapil. Obával jsem se totiž, že právě souboje by mohly být slabým místem hry, avšak opak byl pravdou. Pokud jste hráli v poslední době například nějakou z batmanovských her, nebude vám ovládání souboje cizí. Klasické údery provádíte mačkáním jednoho tlačítka, ale přichystáno je i několik možností různých komb. Navíc je celkem velký důraz kladen na využívání prostředí kolem vás. Můžete tak třeba pavučinou přichytit víko kanálu, to roztočit a vyřadit z boje hned několik protivníků najednou. Stejně fungují i poštovní schránky či různé regály, které můžete na padoucha strhnout. Možná se z boje časem stane rutina a už nebude působit tak zábavným a svěžím dojmem. Tomu bychom se však mohli vyvarovat díky používání různých pavoučích obleků. Těch bude k dispozici mnoho a každý z nich nabídne nějaké speciální schopnosti či vlastnosti.

S lupiči jsem si poradil bez problému a čekal mě poslední úkol. Jeden z již dříve ohlášených hlavních padouchů – Shocker – se totiž pokoušel vykrást banku a co bych to byl za kladného superhrdinu, kdybych se ho nepokusil zastavit. Souboj s ním se odehrával v uzavřené hlavní hale banky a šlo o klasický boss fight. Bylo potřeba si nejprve zmapovat jeho útoky, vyhýbat se těm nejsilnějším a udeřit v pravý moment. Po pár minutách už mi stačilo pouze zasadit mu poslední úder, kterým bych ho dorazil a… ukázka skončila. Vypršel totiž čas a demo se samo ukončilo. I tak jsem odcházel s pocitem, že jsem Shockera oslabil natolik, že už ho jistě zvládla spacifikovat i jindy neschopná policie. A nebo ho budu muset dorazit 7. září, kdy hra vychází.

Pokud jste dočetli až sem, musí vám být jasné, že můj názor na Spider-Mana je velmi pozitivní. Nejen to – v tuto chvíli bych jej zařadil mezi nejlepší tři hry výstavy po bok Shadow of the Tomb Raider a Forzy Horizon 4. Pokud stále váháte a víte, že tento žánr her vás baví, tak mé doporučení zní neváhejte. Troufám si tvrdit, že Spider-Man bude sklízet skvělá hodnocení a otazníkem už nyní zůstává pouze kvalita příběhu a způsobu jeho vyprávění.

Nezapomeňte sledovat náš souhrnný článek, kde najdete vše podstatné z Gamescomu. Už si můžete přečíst naše dojmy z mnoha her a tím rozhodně nekončíme. Pokud vás zajímá i to, jak to na výstavišti vypadá, mrkněte na náš Instagram.

Dying Light: Bad Blood – dojmy z hraní

Představením titulu Dying Light: Bad Blood nás polské studio Techland celkem překvapilo. Na E3 totiž oznámili regulérní pokračování Dying Light 2 a všichni měli za to, že právě této hře věnují svou veškerou kapacitu. Nicméně Bad Blood, coby samostatně stojící hra, je tu a my si nemohli nechat ujít příležitost si ji vyzkoušet. Původní Dying Light byl výborným mixem zombie akce s parkourem, ve kterém se zcela měnila hratelnost ve dne a v noci. Bad Blood je hrou ze stejného prostředí, avšak s úplně jinou hratelností i žánrem. Ten může v mnoha ohledech připomínat battle royale, ale obohacený o mnoho nových prvků, které mění již zažité standardy.

dying light bad blood

Ze zmínky o battle royale jste zřejmě pochopili, že Bad Blood je online hrou. V ní se utká 12 hráčů (alespoň v režimu, který jsme si mohli vyzkoušet) v boji na život a na smrt. Aby to však nebylo tak jednoduché, nesmí chybět zombíci. Vašimi nepřáteli tak bude 11 dalších živých hráčů a desítky, možná i stovky, umělou inteligencí ovládaných zombií. Už takto zní celý námět velmi zajímavě a stejně dobře se i hraje. Po začátku zápasu není času nazbyt. Musíte si co nejdříve obstarat zbraně a vybavení a vydat se na lov. Nejprve budou vašim cílem právě pochodující mrtvoly a jejich „hnízda“. Jejich ničením totiž získáváte vylepšení v podobě většího počtu zdraví či staminy. A samozřejmě se v místech s velkým počtem nepřátel nachází vždy i celkem zajímavé zbraně. Těch je na výběr opět mnoho, přičemž převládají ty pro boj zblízka. Během dvou zápasu jsem si vyzkoušel sekeru, kladivo, mačetu, hever a srp a co se střelných zbraní týče, měl jsem tu čest s brokovnicí a klasickou pistolí. 

Už během likvidování zombíků a jejich úkrytů samozřejmě můžete narazit na ostatní hráče, takže musíte být neustále na pozoru. Cíl je jednoduchý – zůstat naživu jako poslední hráč a být tak jediný, kdo se z oblasti dostane. Navíc je potřeba i sbírat body, které vám zajistí levelovaní vaší postavy. Zkušenostní body získáváte jednak zabíjením, ale také sbíráním vzorků krve. O to jsme se snažili už v původní hře a zde tento prvek přetrval. Hra bude na Steamu v rámci předběžného přístupu dostupná za 20$, avšak po vydání plné verze bude free-to-play. I vzhledem k tomu se zřejmě nemůžeme divit tomu, že bude obsahovat mikrotransakce. Za ty si budeme moci kupovat skiny na zbraně, ale také herní měnu, kterou poté budeme utrácet v obchodě. Obchodní model je tedy velmi podobný tomu z Fortnitu.

Dying Light: Bad Blood přináší velmi zajímavé prolnutí PVP a PVE hratelnosti s mixem battle royale a deatmatche. Parkourový styl hraní a přítomnost zombíků dodává hře na atraktivitě a dělá z ní něco, co jsme tu ještě neměli. Vývojáři plánují její vydání na PC a konzole zdarma a myslím si, že hra má potenciál na to, zaujmout větší množství hráčů, kteří u ní vydrží delší dobu. Pokud zaujala i vás, už nyní se můžete na oficiálních stránkách hry přihlásit do bety.

Nezapomeňte sledovat náš souhrnný článek, kde najdete vše podstatné z Gamescomu. Už si můžete přečíst naše dojmy z mnoha her a tím rozhodně nekončíme. Pokud vás zajímá i to, jak to na výstavišti vypadá, mrkněte na náš Instagram.

World War 3 novým králem na poli stříleček? – rozhovor s vývojářem

ww3 uvodni

Gamescom nejsou pouze obří hry od Ubisoftu, EA či Bethesdy, ale také menší tituly, které si však rozhodně zaslouží naši pozornost. Jedním z nich je i World War 3 od polského studia The Farm 51. Ti mají za sebou například střílečky Painkiller: Hell & Damnation a Get Even z minulého roku a stejného žánru se drží i v chystaném titulu World War 3. Ten však bude mnohem propracovanější a větší hrou než předešlé tituly tohoto studia. Během výstavy jsme měli možnost popovídat si s jedním z vývojářů z The Farm 51, který nám trpělivě odpovídal na všechny otázky a dozvěděli jsme se toho opravdu mnoho.

Můj první dotaz směřoval na to, zda je určitá podobnost World War 3 s Battlefieldem 3, potažmo 4, pouze náhodná. Byl jsem ujištěn že ne, protože členové vývojářského týmu jsou fanoušky této série, a tak si z ní berou lehkou inspiraci. Avšak hned poté jsem dostal mnohem obsáhlejší odpověď. The Farm 51 se prý rozhodně nesnaží o vytvoření jakési kopie Battlefieldu, je opravdu pouze inspirací v určitých aspektech hry. Stejně tak má jejich titul prvky podobné Armě 3 a Escape from Tarkov. Jejich hlavním cílem je vytvoření perfektního zážitku pro každého hráče. Tím je myšleno, že nechtějí vytvořit tak velkou simulaci, jakou představuje Arma či Tarkov, ale ani arkádu typu Call of Duty. Chtějí nabídnout obsah jak pro casual hráče zvyklé na arkádové hry, ale také se chtějí zavděčit těm, kteří touží po taktickém a realistickém zážitku.

Docílit toho chtějí vytvoření mnoha herních módů se zcela odlišnou hratelností. Tím hlavním má být War Zone, který nabídne zážitek nejpodobnější Battlefieldu, avšak akce zde prý bude intenzivnější. Další mód bude naopak zaměřen na pomalejší a mnohem taktičtější postup a likvidaci nepřátel bez zbytečného prozrazení se. Vypadá to tedy, že každý fanoušek first person stříleček si zde najde svůj oblíbený mód, který ho zabaví. Při prvním spuštění si navíc vyberete, zda budete bojovat za Západ či Východ. Toto rozhodnutí bude trvalé a na základě výsledků všech zástupců obou stran budou po určitých intervalech udělovány odměny. Od malých za vítězství během jednoho týdne až po mnohem cennější loot, který dostanete, pokud vaše straně získá více bodů během 12 měsíců. Je vidět, že vývojáři myslí opravdu hodně do budoucna a nabídnou sezóny, různé časově omezené eventy a podobně. Zde se opět nabízí srovnání s jiným titulem, u kterého jsou také hráči rozvrženi do několika frakcí a v jednotlivých sezónách se snaží, aby ta jejich vyhrála – For Honor.

Ve výčtu zajímavých prvků se mi líbila především zmínka o tom, jaké detaily také při vývoji studio řeší. Hodně se totiž zaměřují i na stroje a vozidla a například zničení tanku nebude vůbec snadná záležitost a nebude tak stačit do něj pouze střílet dostatečně dlouhou dobu. Je nutné použít vhodné vybavení a zbraně, které jsou proti danému stroji účinné. Ale pokud nic takového po ruce nemáte, můžete se pokusit například alespoň zničit sklo na mířidle tanku. Ten pak má svou úlohu značně ztíženou a vám možná tato drobnost zachrání život. Je vidět, že si v The Farm 51 na podobných detailech opravdu zakládají a je až s podivem, kolik času jim věnují. Přeci jen jde stále o relativně malé studio, takže by jim nikdo absenci těchto drobností jistě nevyčítal. 

Samozřejmostí je postupné odemykání nových částí zbraní, které si pak po vzoru již zmíněného Escape from Tarkov můžete různě sestavovat a upravovat. U tohoto tématu jsem byl ujištěn, že vše se odemyká pouze hraním, takže nečekejte žádné placené loot boxy. Hra by měla vyjít ještě v tomto roce a před oficiálním vydáním bychom se měli dočkat i betaverze. V přípravě je zatím pouze na PC, ale velmi vážně vývojáři přemýšlí i o konzolovém portu. Priorita je však v tuto chvíli počítačová verze a její úplné odladění.

Zopakuji svou myšlenku ze začátku článku – i některé menší hry si zaslouží naši pozornost. A World War 3 je určitě jednou z nich. Měla by být v hledáčku každého hráče, kterého baví právě hry jako je Battlefield, Arma či Escape from Tarkov. Velká různorodost herních módů, které nabídnou jak zběsilou akci, tak i pomalejší taktikou svázanou bitvu, zní opravdu skvěle. Titul World War 3 by tak mohl svým pojetím a snahou vývojářů o maximální detailnost zamíchat kartami na poli stříleček z první osoby.

Nezapomeňte sledovat náš souhrnný článek, kde najdete vše podstatné z Gamescomu. Už si můžete přečíst naše dojmy z mnoha her a tím rozhodně nekončíme. Pokud vás zajímá i to, jak to na výstavišti vypadá, mrkněte na náš Instagram.

Shadow of the Tomb Raider – dojmy z hraní

Překvapivě největší frontu prvního dne Gamescomu jsem vystál právě na Shadow of the Tomb Raider a potvrzuje se tím, jak je toto nové dobrodružství Lary Croft očekávanou záležitostí. Jako u všech předváděných her jsem hraním mohl strávit přibližně 15 – 20 minut. A jednalo se o velmi příjemně strávený čas.

lara uvodni gamescom

Vývojáři nás v uplynulých týdnech namlsali množstvím videí a slibů o tom, jaké budou v tomto díle novinky. A já musím po vyzkoušení uznat, že se dočkáme opravdu všeho, co nám bylo slíbeno. Avšak hned zpočátku jsem se trochu vyděsil, jelikož úvodní video, které sloužilo k uvedení hráče do děje, mělo opravdu špatný framerate. Naštěstí se jednalo pouze o tuto část s videem, v samotné hře už bylo vše naprosto v pořádku. Možná tedy byl tento kolísající počet snímků způsoben tím, že Xbox, na němž jsme hráli, byl zapnutý už mnoho hodin bez jediné přestávky. Věřím tedy, že po vydání plné verze se už s těmito problémy nesetkáme.

Grafiku hry během samotného hraní musím opravdu pochválit. Model hlavní hrdinky, protivníků a hlavně přírodní prostředí kolem vás.. vše vypadá opravdu krásně a od minulého dílu je vidět znatelný rozdíl. Především při interakci Lary s prostředím se dočkáme opravdu povedených animací a detailů. Bláto jí zůstáva na oblečení a na těle a například animace toho, když se schovává do vysoké trávy či stromů porostlých liánami, vypadá naprosto parádně! Po grafické stránce tedy není co vytknout, ale to samozřejmě není ten nejdůležitější aspekt hry.

Už z úvodu nejspíše tušíte, že toho není mnoho, na co bych si mohl stěžovat. A i v hratelnosti bych hledal nějaké neduhy jen těžko. V ukázce jsem se ocitl ve starověké kobce (jak jinak), kde jsem měl za úkol najít určitý poklad (jak jinak podruhé). Nejprve na mě čekala pasáž jako vystřižená z Uncharted, ale samozřejmě i z předchozích dílů s Larou – skákání ze skály na skálu, lezení a řešení hádanek. Ty byly celkem dvě a opravdu hodně mě potěšilo, že nebyly úplně elementární. Zkrátka bylo potřeba si prohlédnout okolí a chvíli přemýšlet, jak je vyřešit. Na druhou stranu by se nikdo neměl zaseknout na velmi dlouho, takže obtížnost u obou hádanek byla nastavena zcela ideálně. Snad na tom budou podobně i ostatní puzzly, kterých má být v Shadow of the Tomb Raider opravdu mnoho.

Po nalezení starodávné dýky netrvalo dlouho a nepřátelští vojáci mi byli v patách. Lara se tak musela vydat jinou cestou a já poprvé okusil další novinku tohoto dílu – podvodní svět. Kobky bývají často zatopené a ani tato nebyla výjimkou. Samotné zpracování vody i všeho pod ní je, stejně jako celá hra, velmi povedené. Samozřejmě je potřeba si dávat pozor na dostatek kyslíku a i když vydrží Lara pod vodou celkem dlouho, může se vám to stát osudným. V této části ukázky nejvíce gradovala atmosféra, která by se dala krájet. Docházející kyslík pod vodou ve hroutící se kobce a poté snaha protáhnout se opravdu úzkou škvírou mezi dvěma skálami – funguje to? Inu, tlačítka na gamepadu jsem mačkal takovou silou, až jsem se bál o jeho poničení. Takže ano, hutnou atmosféru a strach o život hra přenáší na hráče skvěle.

Zbytek ukázky se odehrával v přírodě a byl zde kladen důraz především na stealth. Lara má být v tomto díle predátorem, který dokáže dokonale splynout s přírodou, což se potvrdilo během zhruba pěti minut. Již zmíněné ukrývání v hustých stěnách tvořených liánami a různými keři, brodění se v blátě a tichý postup směrem k nepříteli budou tentokrát hlavními rysy titulu. Veškeré eliminace jsou opravdu brutální a i zde jsem pozoroval proměnu hlavní hrdinky, která už nemá sebemenší problém se zabíjením, i když nelze říci, že by si ho jakkoliv užívala. Musí zkrátka přežít, ať to stojí cokoliv. Pochopitelně i její schopnosti s lukem jsou více než dobré a nepohrne ani jakoukoliv klasickou střelnou zbraní. Po vyzkoušení stealthu i taktiky „naběhnout doprostřed a všechny vystřílet“ je jisté, že první jmenovaná možnost by měla být ta, o kterou se budete snažit. Pocit ze střelby není nikterak skvělý, to ale zrovna této hře nemůžeme vyčítat, nejde přeci jen o střílečku.

Po zlikvidování několika skupin nepřátel bohužel vypršel čas a já si tak na další dobrodružství s Larou musím počkat až na vydání plné hry. A i když vychází už za zhruba tři týdny, půjde o opravdu dlouhé čekání. Ukázka mě totiž přesvědčila, že nás v podobě Shadow of the Tomb Raider čeká v září další parádní titul. Pokud bych měl vybírat „Nejlepší hru září 2018“, opravdu nevím, jak bych rozhodl. Lara nebo Peter Parker? Každá hra má své plusy i mínusy, ale u obou převažují právě pozitiva. Neberte to jako stěžování si, naopak! Všichni hráči přeci chtějí, aby vycházelo co nejvíce povedených titulů. Vybírání, který z nich je ten nejlepší, to jsou jen příjemné starosti.

Nezapomeňte sledovat náš souhrnný článek, kde najdete vše podstatné z Gamescomu. Už si můžete přečíst naše dojmy z mnoha her a tím rozhodně nekončíme. Pokud vás zajímá i to, jak to na výstavišti vypadá, mrkněte na náš Instagram.

The Division 2 – dojmy z hraní

the division 2 gamescom

Na vyzkoušení The Division 2 jsem se velmi těšil, protože jednička byla dost zajímavou hrou, jen možná zcela nenaplnila očekávání hráčů. Druhý díl se bude snažit vypilovat kladné rysy jedničky a opravit všechny neduhy tak, abychom byli maximálně spokojeni. Hratelná ukázka měla 15 minut a vždy se hrálo v kooperaci čtyř hráčů.

To zní sice moc krásně, ale snažte se kooperovat se třemi Němci, kterým nerozumíte ani slovo. Naštěstí mi byl přidělen sniper, takže jsem se mohl držet trochu v pozadí a střílet protivníky z dálky. Ale nepředbíhejme. Celá ukázka probíhala venku, skoro by se dalo říct v přírodě, protože Washington pěkně zarostl od doby, kdy vypukla nákaza. Bylo nám vysvětleno, jak máme naší postavu ovládat, čím používat gadgety a podobně. Pán nám to vysvětlil samozřejmě v němčině, takže jsem po jeho výkladu nebyl o nic moudřejší. A nechtěl jsem ho zdržovat žádostí o opakování v angličtině, času bylo málo a nepřátel na nás určitě čeká hodně. „Jsi přeci pašák, střílečky hraješ, to zvládneš“ říkal jsem si. A že jsem to zvládl – pomáhat mi ze země a zachránit mě tak před smrtí museli moji noví němečtí kamarádi pouze dvakrát. Na mou obranu se sluší poznamenat, že i ostatní se na zemi několikrát ocitli. 

Vydali jsme se vstříc vraku letadla a po cestě několikrát narazili na vlnu nepřátel. Jejich chování je velmi podobné tomu v prvním dílu. Což ale dle mého názoru není vůbec špatně, protože zrovna AI mi v The Division přišla na velmi dobré úrovni. Opět byli jednotky nepřátel složeny z různých typů. Někteří nás ostřelovali z dálky, jiní se postupně přibližovali a další nabíhali s úmyslem souboje na blízko přímo k nám. Každý z nás disponoval několika gadgety, já například měl k dispozici drona. Toho jsem mohl vzdáleně ovládat a relativně snadno s ním likvidovat nepřátelé. I ti mají k dispozici nové vybavení, jako například něco, co bych nazval „betonometem“. Jedná se o plamenometu podobnou zbraň, která však místo ohně stříká hmotu, která vás na několik vteřin znehybní a jste poté velmi snadným cílem. Čas od času se objevil jakýsi boss v podobě mnohem silnějšího protivníka, kterého bylo potřeba nejprve granátem na pár vteřin odzbrojit a pak do něj pálit vši silou. 

Po grafické stránce hře změna prostředí prospěla. Ne, že by zimní vánoční New York nebyl zajímavý, ale Washington s všudypřítomnou zelení během léta vypadá prostě skvěle. Hra působí více barevněji a z mého pohledu lépe než jednička. Prostředí i postavy jsou celkem detailní a rozhodně jsem nebyl grafikou zklamán, jako například po vyzkoušení AC: Odyssey. Animace a vlastně i celková hratelnost vychází z prvního dílu, pokud jste ho hráli, ovládání dvojky vám rychle přejde do prstů. 

Po 15 minutách tedy mohu konstatovat, že The Division 2 bude nejspíše další hrou od Ubisoftu, u které druhým dílem přinesli vyladěnou hru, která sklízela skvělá hodnocení. Druhý díl se jim povedl u Assassin´s Creed, Watch Dogs i The Crew 2 a The Division 2 se k nim nejspíše přidá. Graficky je hra velmi pěkná a změna prostředí jí prospěla, hratelnost je téměř totožná s prvním dílem, což je naprosto v pořádku. Především pocit ze střelby je stále opravdu povedený. Teď už jen doufat, že se dočkáme zajímavého příběhu a hlavně velkého počtu misí a aktivit. Zejména v pozdějších fázích hry. Jsem také zvědav, jak si vývojáři poradí s Dark Zone, ve které se postavíme ostatním živým hráčům – něco mi říká, že se dočkáme módu ve stylu battle royale. Času je do vydání ještě dost (hra vychází až v březnu 2019) a jak znám Ubisoft, určitě si budete hru moci vyzkoušet v uzavřené i otevřené betaverzi pár týdnů před vydáním. 

Nezapomeňte sledovat náš souhrnný článek, kde najdete vše podstatné. Už si můžete přečíst naše dojmy z her Metro Exodus, Fifa 19 a AC: Odyssey a během následujících hodin a dní přibude spousta dalších článků. Pokud vás zajímá i to, jak to na výstavišti vypadá, mrkněte na náš Instagram.