Two Point Hospital – recenze

V roce 1997 společnost Bullfrog vypustila do světa skvělý tycoon z nemocničního prostředí Theme Hospital. Tato hra se stala klasikou, bohužel pokus o její oživení v podobě CorsixTH se nepovedl, a tak jsme byli odkázání na původní verzi. Na duchovního nástupce jsme čekali dlouhých 21 let a čekání je konečně u konce.

20180901202545_1

příběh
Tak jak bylo zvykem u Theme Hospitalu, i zde se dostaneme do role manažera nemocnice. Tedy spíše holdingu, podnikajícího ve zdravotnictví. K dispozici je 6 různých nemocnic, které se postupně odemykají. Každá lokalita má svůj drobný příběh, který hráče uvede do problematiky a ukáže důvod, proč zrovna v té konkrétní nemocnici nejsou k sehnání proškolení doktoři. Nejde však o žádné rozsáhlé vyprávění a celá kampaň je spíše zpracovaná jako tutoriál, který zpřístupní všechny nemoci, nemocnice a funkcionality ve hře.

Kromě příběhu samotných nemocnic má i každý zaměstnanec svůj drobný doplňkový text a je jen na vás, jestli najmete doktora, který je fanouškem vodních savců nebo toho, který si myslí, že mraky mají také city. Výkon zaměstnance to neovlivní, ale hráči to pomůže zaměstnance lépe poznat. Nehledě na jasný odkaz směrem k Theme Hospitalu, kde byla situace stejná.

HODNOCENÍ: Tycoon/10 (příběh je ve hře velmi okrajový a není tak samostatně hodnocen)

audiovizuální zpracováníTwo Point Hospital se nesnaží vypadat realisticky a grafika na první pohled připomene Wallace a Gromita. Samotná volba grafického ztvárnění napovídá, že nepůjde o žádnou vážnou záležitost, ale o vtipnou hříčku. Faktem zůstává, že člověk se žárovkou místo hlavy by v realistickém pojetí byl spíše strašidelný než vtipný. Nicméně u grafiky narážíme bohužel na první bug – fotky zaměstnanců jsou občas zamotané a zdá se, že autorům se nedaří držet textury tam, kde by měly být. Najít fotku zaměstnance, který má vytaženou kůži přes hlavu není tak vzácné, jak by se mohlo zdát. Až na tuhle drobnost však hra vypadá pěkně a myslím si, že bude stárnout velmi dobře.

Co se týče zvuku, s tím si autoři vyhráli opravdu hodně. Výtahová hudba neruší a je celkem příjemná na poslech. Dovedl bych si představit větší výběr písniček, protože po pár hodinách se začne hudba opakovat. Kromě hudby z takzvaného Two Point rádia uslyšíme pravidelně i hlas DJ, který nám bude oznamovat novinky z okresu Two Point či nás prostě jen rozptylovat svým „krásným medovým hláskem“ (to jsou jeho vlastní slova). Dalšího mluveného slova se dočkáme od nemocniční hlasatelky, která popohání doktory na svá místa nebo uklidňuje pacienty, že v případě smrti nemají panikařit. Jde o jeden z prvků, který hře přidává na vtipnosti.

HODNOCENÍ: 7/10

hratelnostHra vždy začíná tutoriálem, při kterém výuka probíhá přímo v kampani. S tím souvisí má první výtka – výuku nelze vypnout. Při každé nové kampani (a místy i v průběhu map) dává hra rady, které již nejsou nutně potřeba. Uvítal bych možnost tutoriál buď úplně vypnout nebo aspoň potlačit a vyvolat ho na žádost. Na druhou stranu je výuka rozsáhlá a pokrývá snad všechny situace, které mohou nastat. Asistent, který vás upozorňuje na nečekané situace je naopak skvělým prvkem, který stáhne vaši pozornost na problémy, které by vám mohly uniknout. Jde například o přeplněnost té konkrétní ordinace nebo vyhazov jediného psychiatra.

Na každé mapě, respektive v každé nemocnici, začíná hráč s jednou menší či větší budovou, kde může prověřit svoji schopnost managementu prostoru. Dle lokace bývá možnost dokoupit další budovy – někde si musíte vystačit s jednou, jinde jde koupit až osm dalších budov. Hra zachovává systém, který známe od jejího předchůdce a budovy mají přesně definovanou velikost a tvar. Nemůžete si je tedy upravit tak, aby vám vyhovovaly. Pokud vám dojdou peníze a přesto je nutné budovu rozšířit, hra nabízí možnost půjčky od jednoho ze třech subjektů. Půjčky jsou různě (ne)výhodné a hráč si tak může vybrat, která mu bude sedět lépe. Finance jsou obvykle problémem pouze na začátku každé mapy a ani já, i když jsem znám svou schopností nechat zkrachovat téměř cokoliv, jsem se nedostal do situace, kdy bych měl vážnější finanční problémy. Finance jsou vázány vždy ke konkrétní nemocnici a podobně jako u Jurassic Park Evolution se nepřenášejí. Pokud je hráč milionář v jedné nemocnici, není nutně milionářem i v té druhé. Celá společnost však má jistou hodnotu, která se ukazuje v online statistikách.

Každá nemocnice je hodnocena systémem tří hvězd. Tyto hvězdy odemykají jisté odměny, zvyšují prestiž a přináší peníze. K dosažení každé hvězdy je nutné projít výzvou, která má za cíl obvykle nemocnici rozšířit a vyléčit určitý počet pacientů či proškolit personál. Tato výzva se zobrazuje v tabulce úkolů, se kterou se díky neodbytné výuce seznámíme na začátku hry. Kromě normálních peněz jsou k dispozici i Kudoshe, které lze získávat za plnění misí a další aktivity. Za tuto měnu si lze odemknout další vybavení nemocnice a ordinací. Odměny jsou velmi střídmé a je nutné si pečlivě vybírat, co si chce hráč odemknout.

Budování ordinaci je relativně rychlé a bezbolestné. Nejdříve je nutné vybrat typ ordinace, nakreslit půdorys o velikosti předem daných minimálních rozměrů, nebo se s místem pořádně rozšoupnout, přidat vybavení a je to. Zde bych uvítal možnost kopírovat ordinaci, tak jak je nebo si konkrétní layout uložit. Když dochází k budování ordinace praktika již potřicáté, nejde nutně o takovou zábavu, a to hlavně v situaci, kdy není k dispozici žádné nové vybavení. Hra umožňuje ordinace přesouvat a otáčet, takže se není nutné bát přestavby nemocnice. Hlavním problémem je způsob, jakým hra pracuje s prestiží ordinace a vybavením. Každý předmět dává předem danou sumu bodů prestiže. Je tedy možné si místnost vytapetovat certifikáty a mít velmi prestižní ordinaci, i když je vlastně prázdná.

Najímání lékařů probíhá výběrem jednoho z nich ze seznamu a jeho položením do ordinace. Seznam zaměstnanců, jejich kvalifikací a umístění, je přehledný a dobře se v něm orientuje. Pro ty z nás, kteří se rádi hrabou ve statistikách, je k dispozici celkem velké množství údajů jak o zaměstnancích, tak o pacientech. Funkcionalita, kterou bych velmi uvítal, je možnost přejmenovat si zaměstnance. Hra sice přichází s jistou mírou vtipu, pokud jde o jména, ale rád bych měl možnost si tato změnit pro lepší zapamatovatelnost. Hra obsahuje velmi osekané RPG prvky, takže zaměstnanci mají svou úroveň, kvalifikaci, ukazatele únavy, nálady a modifikátory, které zvyšují či snižují jejich efektivnost, či ovlivňují ostatní zaměstnance nebo pacienty.

Pacientů se týká i jeden z nepříjemných bugů, které jsou v současnosti ve hře. Někteří pacienti se prostě z ničeho nic zaseknou na místě a zde zůstanou, dokud neumřou. A smrt bohužel snižuje celkovou prestiž nemocnice. Navíc pak musíte mít speciálně vyškoleného uklízeče na vyhánění duchů.

HODNOCENÍ: 8/10

ostatní parametryHra obsahuje jakousi formu multiplayeru, která spočívá v tom, že na jednotlivých mapách lze soupeřit s nemocnicemi ostatních hráčů. Tato výzva je spíše porovnáním efektivity nemocnic, než soutěž mezi hráči, ale ostatním lze posílat screenshoty vaší nemocnice s komentáři a umím si přestavit, že v kombinaci s Dicordem nebo TeamSpeakem může jít o celkem vtipný přídavek. Na druhou stranu se mi v seznamu vyzyvatelů ukazují i přátelé, kteří hru nevlastní, což je nepochopitelné. Hra má systém saveslotů, které jsou celkem tři. Je tedy možné mít rozehrané až tři společnosti. Není ale možné ukládat hru dle rozmaru, před každým velkým rozhodnutím. Dá se tedy říci, že jde o formu Ironman módu.

Autoři zatím nevydali roadmapu, takže nevíme, jestli nás čekají DLC, jak to bude s dalším obsahem a obecně, co nás čeká v budoucnu.

HODNOCENÍ: 5/10

celkový dojemTwo Point Hospital hraje na nostalgickou strunu všech nás, kteří vyrostli na Theme Hospital, navíc za velmi příznivou cenu. Zlí jazykové by mohli tvrdit, že jde pouze o jinak vypadající Theme Hospital v novém hávu a do jisté míry by měli pravdu. Hra však přináší dostatek nových prvků, aby se dala považovat za povedený kousek, a to jak pro hráče, tak i pro nehráče.

Protože jsem byl zvědavý na „nehráčský“ názor, za pokusného králíka jsem si zvolil svou přítelkyni, která hrála naposledy tak akorát Quadrax. Princip hry pochopila docela rychle, tutoriál je psaný opravdu pro laiky a provedl ji nástrahami hraní poměrně bez problémů. Jen občas bylo kvůli anglické verzi hry nutné jí osvětlit, co se po ní vlastně chce. Ze začátku byla trochu rozpačitá z nemocí, které se ve hře vyskytují a z metodiky jejich léčení (nevím proč, ale nutnost postavit stroj na vyšroubování žárovek, které pacientům narostly místo hlavy, jí připadalo dle jejích slov „dost ujetý“). Nicméně po dvou hodinách hraní, kdy se od PC nezvedla, byl verdikt jednoznačný. Hra je fajnová oddechovka a má šanci i u těch, kteří nejsou „zažraní pařmeni“.

hodnoceni_two point hospital

Pokud byste rádi viděli, jak vypadá Two Point Hospital v akci, pod tímto odkazem najdete záznam streamu přímo ze hry od autora recenze. 

Reklamy

MXGP Pro – recenze

Studio Milestone nemá v posledních letech moc dobrou pověst. Může za to především velké množství vydávaných her a tím pádem i jejich klesající kvalita. A ono se není čemu divit, když během jednoho roku (a to jsme teprve v polovině!) stihli vydat Gravel, Monster Energy Supercross, MotoGP 18 a MXGP Pro. Navíc se chystá Ride 3 a tolik titulů je na jedno studio prostě příliš. Každému z nich je tak věnováno méně času, než by bylo potřeba a na výsledku je to znát. MGXP Pro však od svého představení působilo kvalitním dojmem a i sliby o příklonu k větší simulaci nám dávali naději, že se konečně dočkáme kvalitního titulu. 

mxgp pro uvodni

kampaň + herní režimy

Je těžké vymýšlet nové režimy v závodních hrách a ani MXGP Pro v tomto ohledu nepřekvapí. Hra obsahuje standardní herní módy, takže nás čeká Time Attack, Grand Prix s jedním závodem, šampionát a kariéra. Nechybí ani multiplayer, který obsahuje jednotlivé závody, ale i možnost vytvoření vlastního šampionátu. To vše v kategoriích MXGP a MX2, samozřejmě se všemi potřebnými licencemi. Velmi příjemně překvapilo zpracování tréninkového módu. V něm se ocitnete na vaší vlastní motokrosové dráze a máte naprostou volnost pohybu. Jedná se vlastně o mapu se dvěma motokrosovými drahami, klasickou silnicí a spoustou lesů mezi nimi. Tento režim je opravdu povedený a vy se v něm naučíte nejen základy řízení, ale natrénujete například i správné provedení skoků.

Jakmile se vyblbnete na tréninkové dráze a zkusíte pár samostatných závodů, zřejmě vaše další kroky povedou do kariéry. Ta je k dispozici ve standardní a extrémní variantě. Druhá jmenovaná vám vypne veškeré asistenty, nepovolí přetáčet čas v případě pádu a nastaví všechny závody na maximální délku, včetně tréninků a kvalifikace. Z toho je zřejmé, že se jedná o nabídku především pro ostřílené virtuální motokrosové závodníky, kteří si libují v co největší simulaci.  Ať už se rozhodnete pro jakoukoliv variantu, další postup je totožný. Na začátku si vytvoříte vlastního jezdce, toho pojmenujete, vyberete správnou barvu kombinézy a vaši první motorku. Na výběr jich je celkem dost a všechny jsou od reálných výrobců. Poté podepíšete první smlouvu se sponzorem, kterého si sami vyberete. Každý na vás bude klást jiné nároky a přinášet i jiné odměny. Podle plnění zadaných úkolů a vašeho umístění v jednotlivých závodech získáváte kredity a zvyšujete svou prestiž. Kredity slouží k vylepšování motorky, opět pomocí výrobků reálných značek. A vylepšit si můžete snad vše, co vás jen napadne. Samozřejmě pokud se časem přesunete k novému sponzorovi a vyberete novou motorku, bude opět v továrním provedení. K lepším sponzorským smlouvám vám pomůže právě vaše prestiž, kterou zvyšujete dobrým umístěním v závodech. Kariéra je tedy zpracována dobře a zabaví na mnoho hodin, kdy se budete snažit prodrat a udržet na vrcholu žebříčku.

Za zmínku stojí chybějící split-screen, takže ve dvou na jedné konzoli si bohužel nezahrajete. Ale jinak nabídka režimů neurazí a i v multiplayeru si hru užijete. Nikdy jsem na připojení nečekal déle než pár vteřin, což značí, že ji hraje velké množství hráčů. Otázka je, jak dlouho tento stav vydrží.

HODNOCENÍ: 8/10

hratelnost

Dostáli tvůrci svým slibům o větším příklonu k simulaci? Z velké míry ano, ale pořád si hru užijí i ti, kteří upřednostňují arkádové závody. Při prvním spuštění vás hra provede krátkým tutoriálem, kde vám vysvětlí vše potřebné pro ochočení vašeho stroje. Důležité je především rozložení ovládacích prvků. Zatímco levá analogová páčka slouží klasicky k zatáčení, tou pravou nakláníte řidiče. To je důležité i při jízdě na zemi, ale především ve vzduchu. Správnou koordinací obou analogových páček totiž docílíte delšího letu a přistání přesně na dopadovou plochu. Tím získáte vyšší rychlost a náskok oproti soupeřům, kteří nedoskočí ideálně. Je potřeba také zvládat správné nájezdy do zatáček a včasné brzdění, jinak vás čeká výlet mimo trať. Obzvlášť pokud se jede závod během deště, to se vaše motorka smeká více než obvykle a je fajn, že i počasí má vliv na chování strojů. I když ne nijak drastický.

Příklon k simulaci bychom tu tedy měli, alespoň co se chování jezdců a motorek týče. Bohužel kolize jsou stále velmi zvláštní. Často váš jezdec spadne i ve chvíli, kdy byste čekali, že danou situaci ustojí. Naopak při některých kolizích se soupeři bych čekal, že spadnou oba dva, ale oni vesele jedou dál, jakoby se nic nestalo. Hodně hráčů toho využívá v online módech, kdy v zatáčkách v plné rychlosti vjedou do ostatních hráčů a často to jsou právě oni, kdo z celé situace vyjde jako vítěz, zatímco ostatní se válejí v blátě.

Kvalita umělé inteligence není vůbec špatná a po startu každého závodu budete mít co dělat, abyste ze skrumáže v první zatáčce vyvázli bez pádu. Jezdci jsou celkem agresivní, to je však správně a k motokrosu to patří. Navíc nejezdí ve vláčku za sebou, ale volí různé stopy, takže v tomto ohledu toho není moc, co bych hře vytknul.

HODNOCENÍ: 8/10

audiovizuální zpracování

Konečně! Konečně se Milestonu povedlo přinést nám hru, která vypadá k světu. Po nemastném neslaném Gravelu a MotoGP 18, které byste nerozeznali od několika předchozích ročníků, přichází MXGP Pro, které vypadá skvěle! Nemluvím teď o zpracování menu a podobiznách jednotlivých jezdců při jejich výběru napříč herními režimy. Ty jsou velmi nekvalitní a lehce byste si v tu chvíli titul spletli s některou závodní hrou na minulou generaci konzolí. Důležité jsou však samotné závody a tam jsem se nestačil divit. Modely motorky i jezdce jsou zpracovány velmi kvalitně, stejně jako samotné tratě. Sluneční paprsky, stíny, déšť i okolní příroda vypadají na závodní hru opravdu dobře. Nejlépe působí samotná trať se všemi svými výmoly, kalužemi a skoky. Během jízdy opravdu dochází k její deformaci a vy tak po několika kolech vidíte vyjete stopy a v zatáčkách odhrnutou půdu. Bohužel se jedná spíše o vizuální efekt a hratelnost to téměř neovlivní.  Navíc na PlayStationu 4 Pro, kde jsme hru testovali, nedocházelo k propadům snímků ani k žádným jiným technickým problémům. Samozřejmě se po grafické stránce tento titul nemůže rovnat sériím Need for Speed, The Crew nebo třeba Forza, ale to od něj ani nemůže nikdo čekat.

Co ale rozhodně nemohu pochválit je soundtrack. Naprosto generické skladby, kterých navíc není mnoho (nebo jsou tak podobné, že splývají, to si nejsem jistý), vás přestanou bavit po velmi krátké době. Trvalo to zhruba hodinu, než jsem v menu hudbu úplně vypnul. Vzhledem k tomu, že je celý soundtrack tak repetitivní a hudba hraje neustále, nezbude vám nic jiného. Zvuky motorek jsou standardní, pro někoho pochopitelně otravné a připomínající sekačku, ale to je holt motokros.

Hodnocení: 7,5/10

ostatní parametry

Hraje se to dobře, vypadá to dobře.. co dál? Tak například tratě. Těch je ve hře 21 a jsou tak zastoupeny všechny z letošního ročníku šampionátu. Nechybí ani česká trať v Lokti, která díky své členitosti patřila mezi mé nejoblíbenější. A abych jen nechválil, tak načítací časy jsou opravdu dlouhé. Při loadingu do závodu si stihnete dojít udělat kafe, pověsit prádlo a shlédnout dva díly oblíbeného seriálu. No dobře, to už trochu přeháním, ale čekání na závod je opravdu dlouhé. Naštěstí návrat do menu po dojetí závodu už je celkem svižný, stejně jako ostatní loadingy. Přesto jich je trochu více, než bych čekal. Pro někoho může být i velkým mínusem nemožnost vybrat si, kam se připojíte v multiplayeru. Při vybrání možnosti Quick Match jste automaticky připojeni do hry bez možnosti jakékoliv volby. A pokud se připojíte do probíhajícího závodu, který zrovna začal, čeká vás někdy i desetiminutové sledování vašich soupeřů, než dojedou do cíle.

Samozřejmostí je přítomnost několika kamer. Na výběr máte ze dvou zpoza motorky a dvou z pohledu řidiče – jedna bez a druhá s helmou. Nicméně osobně nechápu, jak může někdo hru se závody motorek hrát z prvního pohledu. Já při něm absolutně nemám přehled o pozici motorky ve vzduchu či v zatáčkách, a tak mám při těchto pohledech k pádům opravdu blízko. Doslova.

Hodnocení: 6,5/10

celkový dojem

MGXP Pro zcela jistě částečně napravuje pošramocenou pověst vývojářů z Milestonu. Hra (na jejich poměry) skvěle vypadá a velmi dobře se hraje. Po chvíli cviku si připadáte jako profík, který ve skoku zkušeně naklání motorku, aby dolétl na správné místo dopadu. Povedená kariéra, fungující multiplayer a vaše vlastní tréninková mapa dělají z tohoto titulu kandidáta na motocyklovou hru roku. Fanoušci motokrosu ji už určitě mají doma a vy ostatní, kterým podobné titulu chybí, nemusíte váhat. Hra vás s největší pravděpodobností zabaví na dlouhou dobu.

Hodnocení MXGP

The Sims 4 Roční období – recenze DLC

V Electronic Arts vyslyšeli fanoušky a do The Sims 4 vytvořili rozšíření Roční období. Druhý nejžádanější dodatek, hned po Psi a kočky, vyšel 22. června v krabicové i digitální verzi a my se na něj společně podíváme.

ts4 seasons

Simíkovské světy už jsou opět o něco živější. Střídání ročních období a počasí je to pravé, co v The Sims 4 doteď chybělo. Ačkoliv se dle našeho názoru nejedná o tak obsáhlé rozšíření, jako u předchozích The Sims 3, určitě se zde najde mnoho novinek, které jsme neměli možnost v sérii vidět. Tou první a úplně nejvýraznější je kalendář. V něm uvidíte všechna roční období, jak dlouho trvají, najdete zde všechny svátky, pracovní dny v zaměstnání, předpověď počasí a i narozeniny Simíků. Takže vidíte vše hezky na jednom místě. Roční období trvá v základu 7 dnů, v nastavení si přitom můžete prodloužit délku až na 28 dnů. Období jdou popořadě a nemůžete si zvolit vlastní cyklus. Prostě a jednoduše jaro, léto, podzim, zima. Na začátku hry si můžete vybrat, jakou roční dobou chcete začít a zda potrápíte Simíky i bouřkami a vánicemi. Počasí v každém ročním období samozřejmě odpovídá danému světu. Nikdy se vám tak nestane, že v pouštní Lázeňské Oáze uvidíte hromady sněhu, spíš jen lehký poprašek nebo nenapadne vůbec žádný. Bohužel jsme se nedočkali nového světa ani typu pozemku. Do každého světa také automaticky přibyly bruslařské dráhy a stánky s občerstvením.

ts4 selvadorado rain

Na jaře Simíci vytáhnou ze stojanu deštníky, obléknou pláštěnky a mohou si jít ven hrát do deště a bahna. Déšť jim také může posloužit jako venkovní sprcha. S jarem přicházejí samozřejmě Velikonoce a Valentýn a v těchto dnech po světě najdete různé tematické stánky s občerstvením. Jaro je také skvělým obdobím pro vysazování nových plodin, starání se o zahrádku nebo včelí úly. Můžete tak rozvíjet svou zahradnickou kariéru, pěstovat nové rostliny nebo aranžovat květiny. Se zaléváním vám pomůže rozstřikovač nebo i déšť. A i když venku vše krásně kvete a pyl léta všude kolem, Simíci netrpí alergiemi, jako tomu bylo v The Sims 3.

V létě mohou Simíky zasáhnout spalující vedra, takže je nejlepší strávit den vevnitř, nebo si užívat sluníčka na zahradě u bazénu. Ovšem z vysokých teplot mohou mít úpal a dokonce umřít na přehřátí organismu, pokud se něčím rychle neochladí. Pokud si však i v tropických vedrech chcete užít trochu srandy, bitvy s vodními balónky jsou tím pravým. S létem také přicházejí velké bouřky, které jsou mimochodem opravdu skvěle zpracované, ale Simíci z nich budou mít depresivní náladu a leknou se pokaždé, když zahřmí. Stejný efekt mají bouřky i na mazlíčky. V tomto počasí však není radno zůstávat venku moc dlouho, nejen že se vám s největší pravděpodobností rozbije deštník, ale Simíky také může zasáhnout blesk. Ovšem tornáda ani další živelné katastrofy zde nenajdete. To samé bohužel platí i pro pláže, lehátka a koupání se v moři.

ts4 seasons shock

Podzim sebou přináší krásně zbarvenou krajinu a také nové venkovní aktivity. Opadané listí ze stromů lze shrabávat na hromady, které vám nabídnou i nové interakce. Můžete je spálit, vyhodit, hrát si v nich a dokonce se do nich schovat se svou drahou polovičkou a užít si trochu soukromí. Podzim však patří Halloweenu a dalším podzimním svátkům, takže se těšte na koledování a chození v kostýmech nebo Den díkůvzdání. Samozřejmostí je rozmístění dekorací (například z předchozích balíčků) a umístění strašáka.

Ta největší zábava přichází s prvním sněhem. V zimě mohou Simíci stavět sněhuláky (a povídat si s nimi), dělat andělíčky, koulovat se, jezdit na bruslích a odhrabávat sníh z cest. Ovšem musíte dbát na správný výběr oblečení, jinak mohou umrznout. Bohužel sníh působí tak trochu ploše a vývojáři prý sami nevěděli, jak ho lépe zpracovat. Na co se však všichni těší nejvíc jsou zimní svátky. Na všechny čeká zdobení stromečku, výzdoba domu, Simíci si mohou užít společný čas u rozpáleného krbu a hlavně dostanou dárky! Vyzdobené domečky navíc může navštívit Děda Mráz. Veškeré vybavení a věci, které jsou umístěné venku, budou zasněžené a dokonce vám mohou zamrznout okna. Kromě Vánoc nás samozřejmě čeká i oslava Nového roku. Celkově toto období působí velmi kouzelně a pohádkově.

 

Důležité je však zmínit, že svátky ve všech ročních obdobích jsou volitelné, a lze si vytvářet i své vlastní. Ty lze naplánovat na jakýkoliv den, svátek pojmenovat a vybrat mu různé tradice. Svátek trvá jeden celý den, ale klidně si ho můžete naplánovat na každý den v týdnu. Výborně slouží také k plánování různých akcí dopředu.

V některých obdobích vás může nekonečné vedro nebo ustavičné sněžení obtěžovat. K odstranění tohoto problému slouží Stroj na počasí, který je dostupný v klasickém katalogu, a dokáže ovlivnit počasí v jakékoliv roční době a v jakémkoliv světě. Díky tomu tak můžete vidět sníh i v tropickém Selvadorském pralese nebo v pouštní Lázeňské Oáze. Svým Simíkům můžete vybrat oblíbené počasí a teplotu, přičemž obojí dokáže ovlivnit jejich emoce. Změna počasí není okamžitá, nýbrž postupná a když ve vašem sousedství prší nebo sněží, v druhém nemusí. Abyste se vyhnuli nějaké kalamitě, je nejlepší se podívat na předpověď počasí, ať už na nových kanálech v televizi, nebo zapnutím rádia. Jednou z větších novinek je také termostat. Díky němu lze ovládat teplotu uvnitř domu a postarat se tak o správné vytopení a klimatizování. Termostat mohou ovládat jak Simíci, tak vy. Ovšem vytápění a klimatizování domu se velmi podepíše výši složenek.

ts4 seasons greenhouse

Kromě nových herních možností do hry přibyly samozřejmě nové oblečky, účesy a doplňky pro vaše Simíky, včetně výběru oblečení pro horké letní a studené zimní dny. A batolata dostala plavky! Najdeme zde i další nové vlastnosti spjaté s počasím a odměny za plnění Simíkovských přání. Nové doplňky a nábytek jsou samozřejmostí stejně jako stylizované místnosti a nové stavební možnosti. S rozšířením přišla také aktualizace, která do hry přidala skleněné střechy, takže si konečně můžete postavit perfektní skleník. Při hraní vás doprovodí nová hudba a k poslouchání si v rádiu můžete naladit nové stanice.

I když toto rozšíření na první pohled není tolik obsáhlé, alespoň co se oblečení a doplňků týče, najdeme zde mnoho nových detailů. Například po dešti uvidíme duhu, na podzim začnou rostliny opadávat, svět se otřese, pokud zrovna udeří blesk nebo vidíme kapky deště dopadající na vodní hladinu. Toto vyjmenované je ale pouze zlomek toho, co vám The Sims 4: Roční Období nabídne a my ho tak můžeme s klidem doporučit.

Jurassic World Evolution – recenze

Zdá se, že dinosaurům ještě neodzvonilo. Nebo alespoň podle studia Frontier. Ti nám už několikrát dokázali, že budovatelské strategie jsou jejich šálkem kávy a my od nich známe skvělé hry jako Roller Coaster Tycoon, Zoo Tycoon nebo Planet Coaster. Oživit značku se očividně vývojářům vyplatilo, a tak si obří ještěrky opět získávají zašlou slávu.

jurassic world evolution

kampaň + herní režimyHra a vlastně celý příběh se odehrává postupně na každém z pěti ostrovů, které si průběžně odemykáte. Na jednotlivých ostrovech máte určené základní úkoly, které plníte primárně proto, abyste se hru naučili ovládat. Samozřejmě každý ostrov disponuje něčím jiným a na každém vás čekají jiné výzvy. Scénáře na každé mapě se maličko liší, záleží na jaké zrovna hrajete. Celou dobu vás bude provázet Jeff Goldblum coby doktor Ian Malcolm a v některých částech Owen Grady (Chris Pratt) nebo Clare Dearing (Bryce Dallas Howard), tedy postavy známé z novějších filmových adaptací. Ti vám napoví pokaždé, když si nebudete vědět rady.

Startovací ostrov Isla Matanceros je velmi malý, ale pro začátečníky je ideálním místem na naučení a odemčení několika bonusů, které se později ve hře budou hodit. Druhý ostrov, Isla Muerta však už představuje trochu větší výzvu. Krásné slunečné počasí střídají často tropické bouřky, které dokáží poničit vše, co se dá. Pomoci vám mohou protibouřkové stanice a zajištění lepších ohrad pro zvířata. Uteklí jedinci vám totiž mohou pěkně zavařit. To samé platí i na ostrově Isla Sorna, kde se teprve ukáží vaše manažerské schopnosti. Můžou vás zde potkat různé kalamity, ale na druhou stranu poskytuje větší prostor pro výstavbu potřebných zařízení a vývoj dinosaurů. Tropický ráj naleznete na Isla Tacano. Tento ostrůvek je poměrně klidný, z nenadání ho ale mohou postihnout bouře a dokonce i tornáda. Nejmenší prostor pro budování naleznete na Isla Pena, veškeré operace zde probíhají v noci a na ostrově jsou velmi často bouřky.

Nejznámější a největší lokací je Isla Nublar, sanboxový ostrov, na kterém si můžete vyvářet cokoliv, co vás napadne. Nejste limitováni financemi ani na vás nečeká plnění úkolů. Jediným omezením je ale fakt, že cokoliv, co na ostrově chcete postavit, si musíte nejprve odemknout na ostatních pěti ostrovech. Tím, že na tomto ostrově opravdu pouze stavíte a nemusíte řešit hledání fosilií, výzkum, finance ani plnění misí, je paradoxně tento sandboxový režim/ostrov po chvíli repetitivní a zřejmě nejnudnější částí celé hry. Někteří hráči mohou postrádat možnost volby herního režimu ihned po zapnutí hry. Ale věřte mi, že bez projití prvních pěti ostrovů byste často tápali i u zdánlivě jednoduchých herních mechanik.

HODNOCENÍ: 7/10

hratelnostHratelnostně lze Jurassic World Evolution lehce přirovnat k Planet Coaster. Podobnost v herních mechanikách se v tomto titulu určitě nezapře a pokud jste Planet Coaster hráli, rychle si ovládání Jurského parku osvojíte. Začínat budete na jednom z pěti ostrovů, které každý nazývá Las Cinco Muertes, neboli pět ostrovů smrti. Na prvním z nich se naučíte naučíte všechny základní mechaniky hry a začnete zde svou cestu za úspěchem. Ačkoliv je ovládání velmi jednoduché, občas dokáže být trochu nepřehledné a vám chviličku potrvá, než se vše správně naučíte. Jedním velkým problémem hry jsou totiž velmi zjednodušené tutoriály, které vám sice obrázkově popíší, co která budova dělá a jak je nejlépe postavit, na všechno ostatní si ale musíte přijít sami. Velký mínus určitě dostává velmi špatně vysvětlený systém stavění elektrického vedení a zajištění elektrického proudu do různých budov. Jinak je stavění parku velmi jednoduché a snadno si tak vybudujete park podle svých představ. Bohužel ale nenabízí tolik možností co se týče úpravy okolí. Samozřejmě můžete snižovat nebo zvyšovat terén, zarovnávat ho do určitých výšek, vytvářet vodní plochy a zalesněné oblasti, hra vám ale nenabídne vybudovat jakékoliv malé atrakce pro návštěvníky. Nepostavíte jim například dětské hřiště, náměstí s fontánkou, sochy, lavičky podél cest a ani toalety. Ačkoliv se může jednat pouze o kosmetické doplňky, hře by určitě dodaly na autentičnosti a prostředí by nepůsobilo tak prázdně.

Jurassic World Evolution je ale hlavně o správě parku. Úkoly zde plníte pro tři různé divize, které vám pomáhají se správou, a díky kterým si můžete odemknout nové budovy, výzkumy a vylepšení a další bonusy. Je jen na vás, jestli se rozhodnete plnit pro ně úkoly průběžně nebo si vyberete jen jednu a na tu se budete soustředit. Klíčem je udržovat všechny tři na co nejvyšší úrovni. Nebude to ale tak jednoduché, jelikož při splnění úkolu pro jednu divizi se ostatním může snížit vliv. Ne pokaždé, ale ve většině případů tomu tak je.

Vědecká odnož se soustředí primárně na průzkum a hledání nových fosilií, které vám po analyzování umožní vytvářet autentičtější dinosaury, kteří mají vyšší šanci na vylíhnutí. V rámci těchto misí se tak budete zaměřovat spíše na průzkum různých míst na několika kontinentech a pátrat po nových druzích, extrahovat DNA z fosilií a vylepšovat genetický kód zvířat a vyvíjet léky na různé nemoci. Hned na začátku máte k dispozici sedm druhů prehistorických zvířat a postupným odemykáním jednotlivých ostrovů a stavěním dalších výzkumných center můžete prozkoumávat nová místa a hledat tak vzácnější fosilie. Ve výsledku můžete mít na svých ostrovech až 37 druhů dinosaurů. Ovšem najdeme zde malý nedostatek – zvířata, která se momentálně ve hře nacházejí jsou pouze suchozemská a tvorové žijící ve vodě nebo létající dravci tu bohužel chybí. Měli by se ale do hry dostat během updatu.

O zábavu hostů se stará druhá divize, ve které se soustředíte na hodnocení parku, zvířat a různých budov. Čím větší diverzita budov a zvířat, tím bude hodnocení vyšší. Musíte na každém ostrově zajistit dostatečný počet atrakcí, což jsou například obchody s oblečením, suvenýry nebo hračkami ale i budovy, odkud návštěvníci mohou koukat do výběhů. Počítány jsou zde i restaurace, hotely a různá naučná střediska. Dostatečné zabezpečení vám samozřejmě také zajistí vyšší hodnocení.

O to se ale stará třetí a poslední divize zabývající se bezpečností. Musíte se postarat o postavení správných plotů, jelikož každé zvíře je jinak velké, silné a divoké. Což znamená, že například pro T-Rexe nemůžete postavit obyčejný plot, ale musíte pro něj zajistit zděný nebo elektrický, jinak by měl velkou šanci utéct a ohrozit všechny návštěvníky. Zavařit vám mohou i tropické bouře, které poničí nejen budovy, ale i ploty výběhů. Pokud vám přeci jen nějaké zvíře uteče, musíte vyslat tým, aby ho uspal dříve než stihne někoho ohrozit, nebo v případě masožravců dokonce zabít. Ano, s tím vývojáři také počítali a najdete zde i úkoly, ve kterých musíte zajistit, aby masožravci po určitou dobu nikoho nesežrali. Na ochranu návštěvníků a zaměstnanců je tedy potřeba postavit nouzové úkryty. Bezpečnostní divize se také soustředí na vývoj těch nejnebezpečnějších dinosaurů a testování všech ochranných složek.

Průběžným plněním jednotlivých kontraktů pro tyto divize se vám po dosažení určitého milníku (vlivu) odemkne hlavní mise pro každou z nich. Za splnění dostanete velkou finanční odměnu a odemknete si důležité budovy, atrakce nebo další doplňky pro výzkum. Na jednotlivých ostrovech máte na začátku stanovený různě vysoký kapitál, se kterým musíte naložit tak, abyste scénář nemuseli opakovat úplně od začátku. Tedy než začnete plnit hlavní mise. Hlavním zdrojem příjmů jsou do té doby kontrakty, některé z nich ale nepůjde na určitých ostrovech plnit, například kvůli nedostatečné návštěvnosti nebo prostoru, což může zapříčinit úpadek financí. Když se vám dlouhodobě nebude dařit, v menu naleznete možnost opakovat scénář od začátku. K upřesnění vašich chyb vám dopomůže správa financí, která je dostupná z kontrolního panelu.

Možná byste u tohoto typu hry čekali volby posouvání času, ale opak je pravdou. Nic takového zde nenajdete a scénáře tak mohou být až na několik hodin. Čekání na vylíhnutí dinosaurů, návrat expedičních týmů nebo extrahování DNA z fosilií si však můžete zkrátit čtením. Hra obsahuje rozsáhlý archiv, kde naleznete encyklopedii zvířat, databázi vykopávek, genů, lokací, postav nebo třeba nemocí a paleontologických nálezů. Každý záznam je do detailů popsaný, a tak zde najdete vše, co potřebujete o Jurském světě vědět.

HODNOCENÍ: 6/10

audiovizuální zpracováníPři tvorbě Jurassic World Evolution si vývojáři zakládali na realističnosti a odvedli skvělý kus práce. Vizuálně vypadá hra prostě nádherně. Ať už mluvíme o zpracování prostředí, které je velmi živé a působí uvěřitelně nebo o dynamickém počasí, které výborně dokresluje celkovou atmosféru. Kulisy jsou zpracované podle nových filmů, což možná nepotěší fanoušky těch starších. Malou útěchou tak může být alespoň přítomnost postav, které z nich dobře známe a jejich hlášky objevující se na načítacích obrazovkách.

Zpracování jednotlivých dinosaurů je opět na jedničku. Dle dostupných informací tvůrci pracovali s filmaři, kteří jim přímo poskytli počítačové modely zvířat. Díky tomu tak do detailů vidíme druhy, které nebylo ve filmech možné spatřit. Samozřejmostí jsou ikonické zvuky, které jsou oficiálně licencované a my kromě filmové hudby slyšíme typické zvuky jednotlivých dinosaurů. Hudební podkres tedy také hodnotíme kladně. Díky tomu vás Jurský svět okamžitě vtáhne a nepustí po dobu několika hodin.

HODNOCENÍ: 10/10

ostatní parametryPokud vás bude pohled z výšky unavovat, kdykoli můžete převzít roli rangera a v jeepu se libovolně projíždět po svém parku. Můžete také sami doplňovat zvířatům krmení, fotit je a vydělat si tím nějaké peníze navíc, léčit nemocné jedince, opravovat poškozené budovy či se jen tak volně projíždět po parku a objevovat jeho krásy. To samé platí i pro helikoptéru, ze které lze například uspat zdivočelá zvířata. Může se vám totiž stát, že dva masožravci mezi sebou začnou bojovat a tak bude potřeba je nějakým způsobem zkrotit. Vývojáři také nezapomněli na možnost si svá prehistorická zvířata pojmenovat. Se správným jménem přeci mohou být ještě děsivější. Nebo i vtipnější? Jen si představte, jak moc nebezpečně by vypadal dinosaurus pojmenovaný třeba Bobík.

HODNOCENÍ: 8/10

celkový dojemJurassic World Evolution dodal žánru budovatelských strategií svým pojetím novou šťávu a studio Frontier v dinosauří herní sérii udělalo obrovský krok kupředu. Skvělou hratelnost podtrhují nádherné vizuály a ikonické zvuky z filmů. I když je správa parku občas chaotická a plná napínavých momentů, rychle si tuto herní adaptaci Jurského světa zamilujete.

Těsně před vydáním recenze obdržela hra update, který přidává nový obsah. Fallen Kingdom update obohatí titul o šest dinosaurů, několik archeologických nalezišť a postav.

hodnocení - jurassic world evolution

Vampyr – recenze

Francouzské studio Dontnod má zatím na kontě skvělou epizodickou adventuru Life is Strange a akční Remember Me. V roce 2015 začalo pracovat na mnohem větším projektu, kterým je právě Vampyr. Příběhů o stvůrách lačnících po lidské krvi není snad nikdy dost, a tak v následující recenzi zjistíte, jak se studiu toto vyprávění povedlo.

vampyr uvodni

příběh
Upířích příběhů každý z nás zná určitě hodně a vsadím se, že i každý má nějaký svůj oblíbený. Ať už v knižní podobě, seriálové, filmové nebo i herní. Jedno mají všichni upíři společné – jsou alergičtí na česnek, světlo je může uškvařit, nesnáší kříže, nemohou vstoupit do domu bez pozvání a může je nadobro zabít kolík zaražený do srdce, stříbro nebo oheň. V těchto příbězích se objevují i jejich dávní nepřátelé vlkodlaci a všemožní lovci monster. A proč o tom píšu? Protože toto všechno najdete právě ve Vampyrovi. Příběh je zasazen do viktoriánské éry a doby první světové války roku 1918, kdy město Londýn sužuje zákeřná španělská chřipka. Hlavní protagonista doktor Jonathan Reid sloužil tři roky na frontě ve Francii jako polní doktor, ale vrátil se zpět do rodného Londýna, aby pomohl místním obyvatelům od této nemoci. To však netušil, co ho čeká. Jeden z pacientů ho pokousal a on od té doby zažívá noční můru. Stal se z něj upír a on zprvu netuší co se s ním děje a proč tak lační po lidské krvi. Nic si nepamatuje, a tak se zmatený vydává po stopě krve a doufá, že najde svého stvořitele. Pátrání mu ale nepřineslo úspěch a navíc se dostal do křížku s cizincem, který hned poznal, co je Jonathan zač. Ten mu za malou protislužbu nabídne bezpečné zázemí a pracovní pozici v nemocnici. Zanedlouho začala obyvatele města děsit série záhadných úmrtí, které si všichni nejprve spojovali s probíhající epidemií chřipky. Postupem času se ukázalo, že za tím má prsty někdo, o kom ani Jonathan netušil že je stále naživu a příběh tak začíná pořádně nabírat na obrátkách.

vampyr 01

Jistá inspirace u předchozích her studia se určitě nedá přehlédnout. Hra z vetší části staví na příběhu, i když tu máte určitou volnost, otevřenou mapu a můžete se od hlavního příběhu na chvíli odtrhnout a plnit vedlejší mise nebo jen tak volně prozkoumávat okolí. Ve Vampyrovi musíte pečlivě vybírat, jaké možnosti si v rozhovorech zvolíte, protože to sebou nese i určité následky. Některé jsou celkem zanedbatelné, jiné vám mohou změnit průběh hry úplně jinak než byste chtěli. Záleží tedy na vás, jestli budete dobrák a pomůžete léčit obyvatele Londýna, nebo se z vás stane krvelačná bestie, která nemá nikdy a s nikým slitování. Na propracovanosti příběhu si vývojáři dali opravdu záležet a znovu tak dokázali, že toto je jejich silná disciplína.

HODNOCENÍ: 10/10


hratelnost
Do hry nás kromě výborného příběhu vtáhne i vcelku propracovaná hratelnost. Jonathan Reid je povoláním doktor, takže má přirozené nutkání neustále pomáhat lidem i přesto, že je upír. Avšak nebudete se starat jen o zdraví lidí v nemocnici, kde Jonathan pracuje, ale i o další obyvatele. Mapa je rozdělena na čtyři hlavní oblasti, kde v každé potkáte několik zajímavých charakterů. Nad nimi drží ochranou ruku jeden výše postavený, ke kterému se vždy vztahuje hlavní dějová linka. Rozhovory s těmito lidmi jsou zde skvěle zpracované a velmi větvené, přičemž dokáží nenudit a přinést mnoho zajímavých a užitečných informací. U žádného člověka při prvním navázání kontaktu hned nezjistíte, co je vlastně zač a sám vám to určitě neřekne. Ani když je doktor takový sympaťák!

Další informace o konkrétní osobě si tedy musíte zjistit jiným způsobem, například čtením dopisů nebo lékařských zpráv pokud se jedná o pacienta v nemocnici. Další způsob je samozřejmě komunikace s ostatními, které potkáte na potemnělých ulicích Londýna. Čím více informací o dané osobě a jejím životě zjistíte, tím více zkušenostních bodů vám pak přinese její obětování. Na počtu bodů závisí i jejich sociální status a jestli jsou nemocní nebo ne. Zabíjení obyvatel má své výhody i nevýhody a jak jsem již psala výše, tato volba je jen na vás. Nejjednodušší cesta k moci je ale vždy skrz cestu zabijáka. Každá oběť s sebou přináší přemíru zkušeností na vylepšování různých dovedností a pokud se tedy nemůžete dostat přes nějakou oblast protože je příliš těžká, stačí si pochutnat na některém občanovi. Má to ale i své následky, jelikož každé zabití nezůstane nepovšimnuto a dopad pocítí všichni v dané čtvrti. Pokud vyvraždíte celou jednu oblast, lidé začnou panikařit a upadat do depresí, tudíž od nich už nebudete dostávat žádné úkoly a přijdete tak o zajímavé vedlejší mise. Na druhou stranu hru můžete celou projít bez jakéhokoliv zabití, pokud tedy nepočítáme nevyhnutelné boss fighty. Nebudete sice tak mocní a získávání zkušeností vám zabere více času, ale odemknete si více cest, jak vyřešit danou situaci a herní doba se vám o trochu natáhne.

vampyr 02

Zkušenosti lze následně rozvíjet ve stromu dovedností, který si každý přizpůsobí svému hernímu stylu. Najdete zde schopnosti defenzivní, útočné, taktické a pak je na výběr ze tří ultimátních, které působí nejvíce poškození. Můžete si také zlepšit výdrž, zdraví, kapacitu krve a jakou silou se zakousnete do protivníka, kolik krve mu uberete a jaké toto kousnutí přinese benefity. Útočné schopnosti se po dosažení určité úrovně dále větví a vy pak můžete vybírat ze dvou dalších variant vybrané schopnosti, kde se například rozhodujete, jestli chcete zvýšit sílu útoku na úkor výdrže nebo při kontaktním bojování získat z protivníka nějakou krev navíc či ho spíše ochromit. Pokud se vám vaše rozložení zkušeností nelíbí a nevyhovuje vašemu hernímu stylu, nezoufejte. Kdykoliv lze všechny zkušenosti resetovat a všechny vrácené body využít u jiných schopností. Jediným omezením je snad možnost toto udělat pouze v takzvaných safehousech a nikde jinde.

Jonathan bere vampirismus jako určitý typ nemoci a snaží se ho vyléčit, proto po světě sbíráte různé suroviny na výrobu léků a z nepřátel získáváte vzorky, které analyzujete a vyrábíte tak i určité druhy medicíny. Systém craftingu je zde poměrně jednoduchý a lze vyrábět jak léky pro nemocné, tak vylepšovat zbraně. Těch je na výběr hned několik druhů, ať už se jedná o zbraně jednoruční, dvojruční nebo střelné a pohotové. Je tedy určitě z čeho vybírat! Každou lze následně několikrát vylepšit, což vám přidá nejen na poškození, ale odemkne se i možnost výběru bonusu navíc. Nepřátelé některým útokům odolávají, záleží jestli jsou to další upíři, lidé nebo jiné nestvůry, a proto je výběr zbraně tak důležitý. U soubojů se mi velmi často stávala nepříjemná situace, kdy kamera odjela zcela mimo souboj a já v tu chvíli nemohla bojovat. Ovládání na klávesnici a myši je velmi krkolomné a určitě doporučuji hrát na ovladači, díky kterému máte větší kontrolu hlavně právě nad ovládáním kamery.

HODNOCENÍ: 8,5/10

vampyr 03


grafika
Co se týče grafické stránky hry, tak pár nedostatků se tu určitě najde. Setkala jsem se se špatným vykreslováním textur, kdy například Jonathan vystoupil ze stínu a jediné, co bylo vidět, byly šedé čtverečky a kvalita textur občas opravdu neodpovídala takto velkému titulu. Toto však částečně opravil „Day 1 patch“, který už byl přístupný. Bohužel nedokáže opravit kvalitu animací obličejů jednotlivých postav, které jsou upřímně opravdu hrozné a zasloužily by trochu větší péči. Jedničku od nás ale dostává skvělá potemnělá atmosféra, kdy na vás snad z každého koutu dýchá beznaděj a smrt, takže na ty ošklivé animace lehce zapomenete. Stylizace do viktoriánské doby může trochu připomínat hry jako The Order 1886 nebo Assassin‘s Creed: Syndicate, zde je však Londýn vykreslen víc depresivně, což výborně podtrhuje celý koncept hry.

Hru dokresluje naprosto skvělý soundtrack od skladatele Olivera Derivierea, který vytvořil hudební podkres například i pro předchozí projekt studia Remember Me. Dobře se přizpůsobuje dané situaci, takže v klidnějších pasážích hrají téměř pořád depresivní skladby, ale hudba není tolik výrazná a vy tak slyšíte i všemožné zvuky okolí. V akčních momentech zní více melodická hudba doprovázená většinou zvukem bubnů a na blížící se nebezpečí upozorní děsivě nízké tóny piána a cella, nebo naopak vysoké a skřípavé tóny houslí. Dabingu se také nedá nic vytknout, jelikož je velmi procítěný a postavy díky němu působí uvěřitelně. V tomto ohledu odvedli vývojáři výborný kus práce.

HODNOCENÍ: 7,5/10

vampyr 04


ostatní parametry
Dle slov autorů je hra semi-open, tudíž napůl otevřená a není to klasický open-world. Určité oblasti jsou plně přístupné už od začátku hry, některé si ale odemknete postupně plněním hlavních úkolů. Hra vás nijak netlačí do plnění oněch misí, a vy tak můžete relativně volně prozkoumávat okolí. Jediné, čím jste limitováni, je vymezená plocha na které se lze pohybovat, takže nemůžete například vyskočit na střechu budovy, jakýkoliv menší balkón nebo třeba střechu auta a některé lokace se musejí samostatně načítat. Mapa sama o sobě je poměrně velká a cestovat po ní budete pěkně po svých, nenabízí totiž žádný druh rychlé přepravy z místa na místo. V určitých situacích, kdy se potřebujete nenápadně a co nejrychleji přemístit z bodu A do bodu B prostě musíte zatnout zuby a jít. Ačkoliv prostředí vypadá jakkoliv dobře, nedá se v něm prakticky nic moc dělat a i přes veškeré válečné kulisy působí prostě tak nějak prázdně. Na ulicích potkáváte akorát pár vojáků, různá monstra a obyvatele, kteří se nebojí vyjít na ulice i v tak těžkých časech. Snad jediné, co to zachraňuje, jsou zajímavé dopisy které lze hledat roztroušené po okolí.

HODNOCENÍ: 7/10


celkový dojem

Studio Dontnod nás přesvědčilo o svých kvalitách ve výborné příběhové hře Life is Strange a jinak tomu není ani u Vampyra. Vyniká opravdu výborně vykreslenou atmosférou a příběhem, takže pokud vám nevadí někdy možná až repetitivní souboje, na kterých rozhodně hra nestaví, a chcete si užít skvělý příběh, tento titul by vám určitě neměl chybět v knihovně.
hodnoce_vampyr

Tennis World Tour – recenze

Ale že to trvalo! Na tenisovou hru (pokud nepočítáme Everybody´s Tennis a podobné) jsme čekali opravdu dlouho, naštěstí jsme se konečně dočkali. A nejedná se o další díl jedné ze známých sérií Top Spin, Virtua Tennis nebo Grand Slam Tennis, ale o úplně novou značku Tennis World Tour. Nicméně právě s vývojem Top Spinu mají někteří vývojáři ze studia Breakpoint zkušenosti a nejedná se tak o úplné nováčky v tomto žánru. Jak se jim povedlo převést tento sport na naše monitory a televize?

1

hratelnost
Pokud jste někdy hráli tenisovou hru, hratelnost vás u Tennis World Tour ničím nepřekvapí. U podobných her je vždy celkem těžké určit, zda se jedná o arkádu či simulaci, pokud bych se ale musel rozhodnout, zvolil bych spíše druhou variantu. Ovládání vám totiž nabídne celkem dost možností a je komplexnější než u Mario Tennis a jemu podobných. K dispozici máte čtyři druhy úderů, každý schovaný pod jedním tlačítkem. U každého z nich můžete určit jeho sílu či směr a je tedy pouze na vás, zda budete hrát agresivně, ale s rizikem střelení míče do autu, nebo budete raději bezpečně odvracet každý úder a čekat na soupeřovu chybu. Všechno výše zmíněné platí i pro podání, u kterého je ale potřeba trocha cviku, než budete trefovat tvrdé servisy přesně na lajnu. Při samotném zápase mě nepotěšila špatná plynulost pohybů při úderech i při pohybu hráčem po hřišti. Hra vám občas trochu pomůže a pohne tenistou v potřebném směru, což by nebylo na škodu a nijak by to při hře nerušilo. Problém je, když si hra myslí, že budete chtít běžet doleva a pohne postavou tím směrem, i když vy držíte vší silou páčku doprava, abyste doběhli míček, který tam právě letí.

Velmi zarážející je absence přehledu ovládání kdekoliv v menu. Pokud se tedy chcete vše naučit, případně jen zjistit, jak se celá hra ovládá, budete muset absolvovat tenisovou školu, která je jedním z herních módů. Druhou možností je zapnout si zobrazování rad a tipů během zápasu, přesto je zvláštní, že není nikde ve hře možnost podívat se na ovládací prvky.

Pokud tedy odhlédnu od grafického zpracování a dalších aspektů, ke kterým se dostaneme později, je Tennis World Tour vlastně celkem zábava. Hraní vás prostě bude bavit a je jedno, jestli se bude jednat o bitvu o grandslamový titul na pět setů proti Federerovi, nebo o souboj proti kamarádovi.

HODNOCENÍ: 6/10


kampan_herni rezimy.png
V tomto ohledu je titul celkem chudý, k dispozici jsou totiž pouze čtyři herní režimy. Tím hlavním, u kterého nejspíš strávíte nejvíce času, je kariéra. Dále máte možnost si zahrát exhibiční zápas s hráči a hřištěm dle vašeho výběru, stejně tak si můžete vytvořit vlastní turnaj a nebo se pustit do tenisové školy, kde se naučíte vše důležité, co budete ke hraní potřebovat. V menu je sice záložka i pro online režim, ten ale zatím není dostupný a vývojáři prý pracují na jeho brzkém přidání. Exhibici i turnaj můžete také odehrát s kamarádem ve dvou, ve hře ale vůbec není přítomná čtyřhra, vždy tedy budete stát proti sobě.

3

Kariérní režim je přesně takový, jaký byste ho čekali. Začínáte jako hráč na 100. místě světového žebříčku a váš cíl je jasný – stát se světovou jedničkou. Vše si organizujete skrze kalendář, ten vám pro každý měsíc zobrazí do jakého turnaje se můžete přihlásit, případně místo něj můžete zvolit pouze exhibiční zápas, trénink nebo odpočinek. U turnajů je vždy uvedeno jak kvalitně je obsazen a jaká je odměna za výhru. Kromě té peněžité samozřejmě získáte i body do žebříčku a posouváte se blíže k vysněnému prvenství. Trénink je vždy zaměřen na určitou činnost, která poté zlepší statistiky vašeho hráče. Ty vylepšujete i za body získané hraním, které pak přiřazujete jedné z kategorií. Můžete si tak vylepšit především útok, obranu a servis. Nutno podotknout, že vylepšení na hřišti opravdu poznáte – hráč má lepší fyzičku, dává silnější rány a je také mnohem přesnější. Kromě vylepšení atributů můžete nakupovat jiné oblečení a kvalitnější výbavu. Raket, výpletů, bot a oblečení je v nabídce opravdu hodně, a tak si svého tenistu upraví každý přesně podle svých představ. Před každým zápasem si navíc můžete určit až pět perků, které vám pro daný zápas zlepší určitou dovednost. Pokud víte, že budete hrát proti tenistovi, který hraje útočným stylem, vložíte si do slotu perk pro zlepšení obrany a hned budete mít v zápase větší šanci na výhru.

Hodnocení herních režimů je takto nízké hlavně kvůli absenci multiplayeru, který měl být ve hře k dispozici, ale až v den vydání vývojáři informovali hráče, že ho teprve dodělávají a do hry přibude později.

HODNOCENÍ: 6/10


grafika
Nalijme si čistého vína – Tennis World Tour není na pohled pěknou hrou. Grafické zpracování zkrátka nebude to, kvůli čemu byste si tento titul pořizovali, a pokud lpíte u všech her na kvalitu detailů, textur, nasvícení či stínů, tato hra vás opravdu po této stránce neuspokojí. Modely hráčů jsou však celkem kvalitní a při hře, kdy je vidíte z větší dálky, působí propracovaně. Na druhou stranu opakované záběry raději přeskakujte, nebo si je rovnou vypněte v menu, protože tam působí hráči neuvěřitelně prkenně, nerealisticky a jejich animace nejsou plynulé. Většina hřišť (kterých je ve hře opravdu hodně) působí prázdně, staticky a až moc jednoduše. Čárový rozhodčí jsou dost často naprosto stejní a mají i stejné pohyby, takže se hýbou jako naprogramovaní roboti v jeden moment. Stejné je to i u diváků, u kterých sice najdeme modelů více, ale pohybů mají jen pár a ty se neustále opakují.

5

Při vypnutí animací a opakovaných záběrů bychom grafickou stránku hry překousli, ale to by museli být kvalitní alespoň zvuky… a to nejsou. Lépe řečeno mnoho zvuků úplně chybí a hodně z nich je přinejmenším zvláštních. Komentátor ve hře samozřejmě je, ale jeho slovní zásoba je na úrovní šestiletého dítěte, jelikož opakuje neustále pouze pár vět, které vám začnou vadit zhruba po pěti zápasech (už nikdy nechci slyšet jeho „What planet is he from?“, což je věta, kterou pronese téměř po každém povedeném úderu). Pohyb hráčů po hřišti, jednotlivé údery, odrazy míčku – vše toto je doprovázeno těmi nejjednoduššími zvuky, které vůbec nereflektují, na jakém povrchu se hraje či jakou silou tenista do míčku udeřil. Nejhůře (když pominu soundtrack obsahující jen stereotypní, nezajímavou a stále se opakující hudbu) jsou však zpracovány zvuky diváků. Téměř celý zápas netleskají ani nepovzbuzují. A i když vidíte animace, při které tleskají, žádný zvuk se neozve. Přibližně dvakrát za zápas se proberou a vy uslyšíte obrovský potlesk a jásot, bohužel většinou v situaci, kdy byste to opravdu nečekali.

Nemá tedy cenu tuto kapitolu dále rozpitvávat, hra jednoduše nesází na kvalitu po audiovizuální stránce, ale spíše na hratelnost. Doporučuji si vypnout animace a opakované záběry, moc při hře nesledovat diváky a pustit si ke hraní nějakou hudbu, jinak z toho ticha zešílíte. Doufám, že minimálně zvukovou stránku hry se pokusí vývojáři ještě opravit.

A ještě jeden tip – hrajte co nejméně na travnatých hřištích, odstín trávníku totiž vývojáři nevybrali moc šťastně, a tak na něm žlutozelený míček skoro neuvidíte.

HODNOCENÍ: 4/10


ostatní parametry
Příjemným překvapením je seznam reálných licencovaných hráčů, kteří jsou ve hře přítomni. Těmi nejznámějšími jsou Roger Federer, Stan Wawrinka, Gaël Monfils, Angelique Kerber, Garbiñe Muguruza, Caroline Wozniacki, John Isner a mnoho dalších. Všichni mají parametry nastaveny podle toho, jak ve skutečnosti hrají, takže v tomto ohledu musíme vývojáře pochválit. Navíc jsou hráči oblečeni v licencovaném oblečení a hrají s reálnými raketami, takže uvidíte například Nike, Adidas, HEAD, Lacoste či Wilson.

2

Dejte si pozor, pokud budete chtít jít během zápasu do menu PlayStationu (na něm jsme hru testovali, zda je to tak i na ostatních platformách nevíme). Když jsem totiž při hře udělal screenshot a chtěl jít do hlavní nabídky PS4, abych se podíval na všechny obrázky, po návratu do hry najednou protihráč vedl 3:1 na gemy, i když předtím byl stav 0:1 pro mě. U všech titulů se totiž zmáčknutím PS tlačítka hra zapauzuje a po návratu do ní můžete pokračovat. Tennis World Tour však vaši nepřítomnost vůbec nezaregistruje a zápas pokračuje dál. Celkově na mě hra působí jako titul v early accessu, který bude postupně doděláván. Tedy alespoň doufáme, že tvůrci na opravách pracují.

HODNOCENÍ: 7/10


celkový dojem

Na Tennis World Tour jsem se opravdu těšil, protože měl být jedním z prvních tenisových titulů po mnoha letech. Po zhruba patnácti hodinách strávených ve hře u mě však převládá zklamání. Může za něj především grafická stránka, která je maximálně na úrovni her z minulé generace. Také zvuky působí nedodělaně a hře zatím úplně chybí multiplayer. Na druhou stranu je hratelnost celkem zábavná (o tom svědčí i výše zmiňovaných patnáct hodin), takže pokud si chcete konečně zahrát tenis, neodradí vás výše zmíněné nedostatky a poslechnete mou radu ohledně vypnutí opakovaných záběrů a animací, hra by vás měla zabavit. Navíc online multiplayer bude do hry přidán a kdo ví, třeba se dočkáme i opravy zvuků.

hodnoce_tennis

 

 

Detroit: Become Human – recenze

Jméno Davida Cage bude zřejmě už navždy spojeno s příběhovými hrami, který mají často blíže k filmům, než k ostatním hrám. Vsadím se, že každý z vás zná alespoň jeden jeho titul, no řekněte sami – Fahrenheit, Heavy Rain, Beyond: Two souls a nyní Detroit: Become Human. A právě poslední jmenovaný titul se řadí mezi ty nejočekávanější hry letošního roku, podařilo se tedy Cageovi a jeho týmu Quantic Dream naplnit vysoká očekávání?

6

příběh
Scénář, jeho samotné vyprávění, charaktery postav a dialogy – to byly vždy pro Quantic Dream ty nejdůležitější aspekty jejich her a nejinak tomu je i u Detroitu. O hře se toho namluvilo a napsalo v posledních měsících mnoho, takže zřejmě hlavní kostru příběhu většina z vás zná, přesto se sluší ji připomenout. Hra se odehrává v Detroitu (nečekaně) roku 2038 a vy se ujmete tří postav, androidů, které budete v jejím průběhu střídavě ovládat. Samotný Detroit je městem, kde se střetávají robotičtí lidé s těmi skutečnými a jak vás jistě napadne, jejich soužití není vůbec jednoduché. Přestože byli androidi vyvinuti k tomu, aby lidem pomáhali v domácnosti, na stavbách, pro vyřizování pochůzek a podobných činnostech, nese to sebou i temnou stránku věci – všechny tyto činnosti totiž dříve vykonávali lidé, kteří jsou tím pádem teď bez práce. Jak se ve hře dozvíme, tak ve Spojených státech amerických je nezaměstnaná více než třetina obyvatel, kteří samozřejmě svalují vinu právě na roboty.  A i díky tomu na ulicích často uvidíte demonstranty či bezdomovce a ti vás opravdu nemají v lásce. Ačkoliv se firma CyberLife snažila, aby jejich robotičtí lidé působili maximálně realisticky, chybí jim emoce a necítí žádnou bolest, čímž se od lidí odlišují a působí na ně chladně a nebezpečně.

2

Kara je androidem do domácnosti a pomáhá v neúplné rodině, kde žije společně s Alicí a jejím otcem. Ten není zrovna příkladem vzorného tatínka, takže jistě tušíte, že se brzy něco zvrtne. Connor je robot speciálně vyvinutý pro pomoc policii, je tím nejvyspělejším modelem a disponuje mnoha funkcemi, které ostatní androidi nemají (namátkou například možností analyzovat vzorky krve či identifikovat jakoukoliv osobu podle jejího obličeje). V průběhu hry vypomáhá s vyšetřováním několika případů poručíku Andersonovi, zapřísáhlému odpůrci umělé inteligence a všeho s ní spjatého. I s Connorem tedy zažijeme krušné chvilky a zajímavé situace, kdy se jeho vztah s Andersonem mění.  Markus je stejně jako Kara určen k výpomoci v domácnosti, oproti ní měl ale štěstí na svého majitele. Je jím stárnoucí malíř Carl Manfred, který žije v luxusním sídle plném uměleckých děl i drahé elektroniky a jako jeden z mála lidí se k androidům chová s úctou a bere je jako rovnocenné bytosti, ne pouze jako stroje. Jeho syn je však opačného názoru, a tak máme i zde o zápletku postaráno. Více z děje vám prozrazovat nebudeme, připravili bychom vás tím o mnoho překvapení. Snad jen dodáme, že vám první projití příběhu zabere přibližně 11 hodin, ale vsadíme se, že pouze jedno dohrání vám stačit nebude.

HODNOCENÍ: 10/10


grafika
Každý, kdo tvrdí, že si na konzolích nezahrajete v té nejlepší grafice, by si měl vyzkoušet Detroit: Become Human!  Hra vypadá prostě nádherně a občas budete žasnout nad kvalitou zpracování postav (hlavně obličejů), budov, a počasí, při kterém je až neuvěřitelné, jak realisticky déšť a odrazy slunce vypadají. A to ani nemluvím o zpracování očí, které je neskutečné. Cage je pověstný svou „posedlostí“ zpracovat výraz postav ve svých hrách co nejvěrněji a cesta podle něho vede právě přes oči, jejich pohyby, vrásky a svaly kolem nich.

Během hraní se podíváte do mnoha lokací od futuristického města přes přístav a rozpadající se továrnu až k předměstí, kde na vás na každém kroku dýchá chudoba (a které nápadně připomíná Heavy Rain). Veškeré textury jsou ostré, objekty nedoskakují… zkrátka v tomto ohledu odvedli Quantic Dream opravdu poctivý kus práce a po celou dobu hraní na vás bude vše působit naprosto přirozeně a realisticky.

4Z pojmu „audiovizuální“ jsme se už podívali na vizuál.. a co tedy to audio? Ani zde si není na co stěžovat. Dabing všech postav je velmi kvalitní, uvěřitelný a podle nás ke každé postavě její hlas sedí. Zvláště dabing androidů musel dát dabérům zabrat. Vše namluvit tak, aby z hlasu nebyly cítit žádné emoce, a přesto působil dabing profesionálně? Klobouk dolů! Hudební podkres dodává napínavým scénám tu správnou atmosféru a plní tedy svou funkci do puntíku. Je znát, že se při jeho tvorbě nahlíželo na všechny hlavní postavy zvlášť a je tak krásně odděleno směřování příběhů každé z nich právě i atmosférou soundtracku.

HODNOCENÍ: 9/10


hratelnost
V této kategorii to má Detroit těžké a hodnotit právě hratelnost u interaktivního filmu, kterým tento titul z velké části je, je celkem oříšek. Máte zkušenost s Heavy Rain? Nebo s Beyond: Two Souls? Tak budete přesně vědět, jak hrát Detroit. I tentokrát budeme k různým činnostem hýbat analogovými páčkami ve všech směrech a podobně využijeme i dotykovou plochu. Samozřejmostí jsou quick time eventy, kterých není nepřiměřeně mnoho, ale objevují se hlavně v situacích, kdy jde jedné z vašich postav o život. A buďte pozorní, protože každá z nich může kdykoliv v průběhu hry zemřít, a vy tak přijdete o zbytek jejího příběhu. Androidi navíc disponují jakýmsi analytickým skenerem, který spustíte držením R2. Při tomto pohledu se vám zobrazí všechny aktivní prvky, se kterými můžete nějak interagovat – ať už jde o rozhovor s jinou postavou, prohlédnutí elektronických novin (těch je po celém Detroitu velké množství a často se v nich dočtete velmi zajímavé informace) nebo interakce s nějakým předmětem. Pokud budete tuto funkci využívat a budete pozorní, nemělo by se vám stát, že něco minete. Také občas provedete rekonstrukci určité události – s Markusem například budete zjišťovat, která ze dvou tras na střechu budovy bude bezpečnější a s Connorem tímto způsobem zanalyzujete místo činu.

Některé tyto nápady jsou sice velmi zajímavé, ale není jich mnoho. Po většinu času půjde opravdu jen o pohyb postavy a používání analogových páček k interakci s postavami a předměty… a to je prostě málo. Všechno toto jsme už zažili v Cageových minulých hrách a nyní jsme čekali něco víc, nějakou inovaci, která bohužel nepřišla.

HODNOCENÍ: 6,5/10


ostatní parametry
U podobných titulů je přítomnost češtiny vždy velkým plusem a u Detroitu ji musíme obzvláště pochválit, protože je zpracovaná perfektně. Nejedná se totiž pouze o titulky dialogů, přeložena jsou i veškerá menu, úkoly, souhrn vašich rozhodnutí a hlavně i text přímo ve hře. Jeden příklad za všechny – ve hře můžete sbírat elektronické noviny a časopisy, ve kterých jsou vždy dva články na určité téma. U jiných her by přímo v těchto novinách byl článek anglicky a my bychom si zmáčknutím tlačítka zobrazili český překlad, který bychom viděli jako obyčejný text přes celou obrazovku, u Detroitu se vám ale zobrazuje článek česky přímo v novinách, které drží postava v ruce a kterými můžete listovat. Navíc je vše přeloženo s citem a nedochází k nelogicky znějícím větám. O tom, že si na překladu dalo české zastoupení Sony záležet, svědčí například situace, kdy postava ve hře řekne „In English, please!“ a v titulcích se objeví „A teď česky, prosím“.

Postupem hrou získáváte body, za které si pak v menu můžete odemknout obrovské množství obrázků, artworků, skladeb ze soundtracku, modely postav a další. Jedná se o maličkost, ale potěší vás, že jste za postup nějakým způsobem odměněni. Navíc jsou především artworky opravdu krásné a jejich odemknutí stojí za to.

Po celou dobu hraní máte v menu k dispozici vývojový diagram kapitoly, kterou zrovna hrajete. V něm nevidíte pouze vaše rozhodnutí, ale také ty možnosti, které jste buď minuli nebo byly přímo v rozporu s tím, co jste udělali. Ty jsou samozřejmě uzamčené a vy tím pádem nevíte o co přesně jste přišli, to zjistíte až druhým nebo dalším průchodem. Po dokončení každé kapitoly si navíc můžete zobrazit kolik procent dalších hráčů si vybralo stejnou možnost jako vy. Velmi nás překvapilo, kolik rozvětvený děj v některých částech hry je – diagram často ukazoval až pět různých hlavních průchodů dané lokace, každá z nich se navíc ještě několikrát větvila. Z toho vyplývá, že k druhému (často i třetímu a čtvrtému) průchodu celé hry jste přímo vybízeni. Budete chtít zjistit, jak se celý děj bude vyvíjet v případě, že se v určité kritické situaci rozhodnete diametrálně jinak či co se stane, pokud vám jedna z hlavních postav zemře. Herní doba vám při prvním průchodu zabere zhruba již zmiňovaných 11 hodin, ale myslíme si, že většina z vás hru dohraje minimálně dvakrát.

HODNOCENÍ: 9/10


celkový dojem
Detroit: Become Human je hrou pouze z části, více se jedná o interaktivní film, do kterého ale velmi často zasahujete svými činy i vy. Příběh, jeho vyprávění i charaktery postav jsou prostě skvělé, stejně tak i grafická a zvuková stránka hry. Titul vám sice nenabídne zběsilou akci nebo volný otevřený svět, ale dostanete precizně zpracovaný příběh o soužití androidů s lidmi, který může být pro každého hráče jiný, protože je ovlivněn jeho rozhodnutími. Tato exkluzivita pro PlayStation 4 by neměla chybět v knihovně žádného hráče, kterému je tento žánr alespoň trochu blízký.
hodnoce_detroit

 

 

State of Decay 2 – recenze

state of decay 2

Na poli žánru zombie survival her je opravdu z čeho vybírat. Ať už se jedná o stálice typu Resident Evil, nebo jednodílný Dying Light či DayZ. Tak proč bych se měl zajímat právě o State of Decay 2, říkáte si? Možná právě proto, že je zaměřen na budování základny a fungování komunity a nesoustředí se jen na likvidaci zombíků a přežívání pouze jedné postavy.

 

hratelnost
Starání se o přeživší je pilířem celé hratelnosti a na vás je zajištění vhodné základny a její postupné rozšiřování. Jelikož budete postupem času potkávat další obyvatele, musíte jim poskytnout přístřeší a zajisti více zásob. S některými to ale nebude tak snadné, jelikož si musíte nejprve zasloužit jejich důvěru a přízeň. To je zde ale celkem snadno vyřešené – stačí pro ně splnit nějaký úkol a poté je můžete přijmout jako dalšího člena do vaší komunity. Můžete ale také narazit na skupinku dalších lidí a navázat s nimi spojenectví, ale pokud je podvedete nebo sabotujete, půjdou po vás.

Hned na začátku hry si vyberete dvojici postav, za které budete zprvu hrát. Už v tento moment ale musíte vybírat pečlivě, jelikož každá postava se specializuje na nějakou jinou činnost a má jiné schopnosti. Například jedna má špičkovou kondici, ale neumí střílet, zatímco jiná umí zahradničit ale nedokáže se moc bránit. Všechny schopnosti lze však jednoduše vylepšovat – kondici si zlepšíte běháním, rvačkami tváří v tvář zvýšíte svou schopnost bojovat, prohledáváním opuštěných domů, obchodů nebo benzínových stanic se vám zvýší rychlost průzkumu a používáním zbraní samozřejmě dovednost střelby. Po dosažení maximální úrovně u jedné schopnosti se odemkne její druhá větev a vy si poté vybíráte ze dvou možností, která vám pro danou osobu bude víc vyhovovat. Určitě se vyplatí postavy střídat a vylepšovat je tak všechny průběžně. Funguje zde také systém postavení, takže s určitým počtem schopností a dostatečným vlivem vás mohou zvolit vůdcem celé komunity, který jim následně bude poskytovat psychickou podporu. V tomto ohledu ale vybírejte pečlivě, jelikož není tak snadné je měnit.

state of decay screenshot 02

Také musíte dbát na fyzický stav každé postavy, jelikož se mohou rychle unavit (například běháním, pokud nesou na zádech těžký ruksak nebo kontaktním zabíjením) a vy budete nuceni je častěji střídat. Charakterů je zde opravdu hodně a lze hrát za všechny členy vaší komunity. Výměna je velmi rychlá – stačí jen k danému člověku přijít a říct mu, ať si odpočine. Pokud jste někde venku tak se dokonce sami vrátí na základnu. V tu chvíli se ale musíte mít na pozoru, protože jste na všechno sami a nikdo v okolí vám nepomůže. A pozor, smrt je zde permanentní a vy opravdu nebudete chtít natrvalo přijít například o vašeho nejlepšího bojovníka. Je potřeba sledovat také zdravotní stav svých postav, novinkou je zde totiž to, že se mohou od zombíků nakazit a pokud se včas nevyléčí, sami se stanou jedním z nich. Ze získaných materiálů lze vytvářet léky a v provizorní nemocnici se starat o nakažené jedince.

Tím se dostáváme k systému craftingu, který je nedílnou součástí této hry. Se svou postavou budete často chodit na průzkum okolí, abyste získali suroviny nutné nejen pro přežití, ale i pro vylepšování nebo vytváření nových věcí. Vše je zde logicky zpracované, takže pokud potřebujete součástky na opravu auta, stačí zajít do garáže. Potřebujete více jídla? Průzkum kuchyně nebo spíže je to pravé místo kam zajít. Klíčem je také výběr správné základny, protože každá je jinak zařízená a má určitý počet míst, na kterých můžete stavět nezbytná rozšíření, jako je polní nemocnici nebo třeba skleníky. Ze začátku vám bude stačit jen pár míst, například dílna na opravu zbraní a vytváření různých výbušnin nebo jednoduchá ošetřovna, postupem času ale přejdete na lepší vybavení a už vám nic z toho nebude dostatečně vyhovovat. Musím podotknout, že systém craftingu je velmi nepřehledný a mnohokrát se mi povedlo vyčerpat důležité suroviny a vytvořit věci, které v tu chvíli vůbec nebyly potřebné. Měli jsme také možnost díky službě Play Anywhere hru vyzkoušet na počítači i na konzoli Xbox One. Co se týče ovládání, určitě jsme preferovali hraní s ovladačem jak na konzoli, tak na PC. Ovládání na klávesnici a myši není ve většině případů tak intuitivní a pohodlné. Zvláště při soubojích, které jsou zde zpracovány velmi jednoduše – každá postava umí pouze jeden typ úderu na krátko, případně můžete kopat a samozřejmě si se zombíky poradíte i pomocí střelby. To bychom ale moc nedoporučovali, protože tím přilákáte další vlnu nepřátel. Většina soubojů tak probíhá zbraněmi na blízko, na výběr je velké množství seker, mačet, nožů, heverů, tyčí a dalších.

HODNOCENÍ: 8,5/10


příběh
Příběh State of Decay 2 nenavazuje na děj prvního dílu přímo, ale odehrává se zhruba po roce a půl po událostech z jedničky s jinými postavami a v jiném prostředí. Nenajdeme zde jednu ucelenou příběhovou linii, ale rovnou několik menších, ze kterých se tak nějak poskládá celý příběh. Na začátku slouží spíš jako tutoriál pro nové hráče, vysvětlí vám ovládání a po výběru jedné ze tří lokací (ty jsou mimochodem opravdu velké a každá je zasazena do jiného prostředí, takže tím vzniká prostor pro znovuhratelnost), kde budete začínat už vás vhodí do víru… prohnilé vesnice. Každý člen komunity, ať už vaší nebo těch ostatních, má svůj vlastní příběh a osudy jednotlivých lidí budete poznávat v průběhu jednotlivých misí. Také se dá říct, že příběh si tvoříte sami, protože záleží na vašich rozhodnutích ohledně přeživších, rozšíření základny a podobně. A věřte mi, že následky zjistíte velmi brzy. Na jednu stranu jde o dobrý koncept, ale lehce se v dějových liniích ztratíte, pokud až příliš často přepínáte mezi postavami. Celá hra rozhodně nestojí právě na vyprávění a příběhu, ale na samotné hratelnosti a vaší chuti starat se o čím dál větší komunitu a vaší základnu.

HODNOCENÍ: 5,5/10

 

state of decay screenshot 03


grafika
Nesmíme zapomínat, že se nejedná o žádný tříáčkový titul, ale o indie počin relativně malého týmu (studio Undead Labs, které za hrou stojí, má za sebou zatím pouze první díl), čemuž samozřejmě odpovídá i grafická stránka hry. Ať už hra na promo obrázcích vypadá jakkoliv skvěle, celková grafika ve hře a kvalita textur tomu bohužel vůbec neodpovídají. Tedy alespoň na xboxové verzi hry. Na počítači při nejvyšším grafickém nastavení je mnohem hezčí a detailnější, ale také jsme se občas setkali s propady snímků a narazili na několik bugů. Vývojáři si ale dali záležet a už jich tu nenajdeme tolik, jako v předchozím díle, kde je neopravily ani patche.

Dalším mínusem jsou pak opakující se kulisy a objekty, když například přejdete z jednoho domu do druhého a připadá vám, že jste pořád na tom stejném místě. Oproti tomu je velkým plusem náhodné generování zdrojů na mapě, takže v tomto ohledu váš herní zážitek nebude nikdy stejný. Vše zachraňuje snad jen skvělý hudební podkres od skladatele Jespera Kyda, který vytvořil soundtrack i pro takové velké značky jako Assassin‘s Creed nebo Hitman. Pokud hledáte na pohled krásnou hru, State of Decay 2 vás zklame, jestliže ale toužíte hlavně po zajímavé hratelnosti, grafické zpracování nebudou tak velkou překážkou, zejména v PC verzi.

HODNOCENÍ: 5/10


ostatní parametry
Příjemnou novinkou je možnost multiplayeru. Můžete hrát s kamarádem a společně přežívat na jedné ze tří rozsáhlých map, případně si pomocí vysílačky, kterou má u sebe každý přeživší, zavolat o pomoc ostatních hráčů. Ti se k vám do hry mohou připojit a pomoci vám tak s hordou zombie nebo s průzkumem oblastí a to samé můžete na oplátku udělat i vy. A pomoc se vždy hodí. Skvěle tu funguje i systém rozdělování surovin, kdy hráči mohou prohledávat pouze místa označená jejich barvou, tudíž nikdo není nijak nad nikým zvýhodněný.

state of decay screenshot 01

Další zajímavou novinkou jsou takzvané Plague Hearts, ze kterých následně vznikají Plague Zombies. Tito jedinci přenášejí záhadný krvavý virus a při pokousání sice hned nezemřete, ale dokáží vás nakazit a vy musíte postavu vyléčit dříve, než se stane jedním z nich. Takto nakažení nemrtví jsou mnohem agresivnější a pokud se jich na vás seběhne víc, nemáte proti nim moc velkou šanci, obzvlášť když se pohybujete v kritické zóně. Na rozdíl do „normálních“ zombie se ale liší rudýma očima, takže je nepřehlédnete ani ve tmě. Upravená je i funkce jejich respawnování, a tak se vám už nestane ta nepříjemnost, že se po jejich zabití objeví po pár minutách na tom samém místě. Jediným mínusem snad může být to, že všechno toto zabíjení a hledání surovin je velmi repetitivní a po určité době se z něho stane nepříjemný stereotyp.

HODNOCENÍ: 9/10


celkový dojem
Zombie her tu sice máme hodně, ani jedna ale nemůže říct, že dokáže nabídnout to, co State of Decay 2. Slabší grafickou stránku vyvažuje promyšlená hratelnost a zajímavý systém craftingu, což z tohoto počinu dělá velmi zajímavou hru. K plusům se přidává i příznivá cena a vy tak budete mít určitě na spoustu večerů o zábavu postaráno. Hra je navíc nyní přístupna všem majitelům Game passu zcela zdarma.hodnoce_stateofdecay2

 

 

Far Cry 5 – recenze

Far Cry je nepochybně jednou z největších značek francouzského Ubisoftu a mezi hráči je velmi oblíbená i přes celkem kritické recenze posledních dílů, kterým se vyčítala hlavně recyklace obsahu a málo novinek. Představení pátého dílu však naznačovalo, že bychom se tentokrát mohli dočkat opravdu více změn, a to v hratelnosti, příběhu i zasazení.

FC5 boomer

příběh

Poprvé se vydáváme do Ameriky, konkrétně do Montany, plné hustých lesů a hor. Zde se ujímáme role zástupce šerifa Hope County a osud se s námi nemaže od samého začátku. Celý kraj se totiž zmítá v problémech díky náboženskému kultu, který si říká Rajská zahrada. Sourozenci Seedovi, v čele s Josephem, pod záminkou konání dobra ve jménu Boha totiž stvořili fanatickou skupinu, která disponuje takovým zbraňovým arzenálem, že by se za něj nestyděl ani kdejaký menší stát.

A jak to tak v podobných hrách bývá, brzy po začátku se z hlavního hrdiny stane zároveň i největší nepřítel Rajské zahrady. A váš cíl? Samozřejmě zničení celého kultu a poražení všech čtyř sourozenců. Na papíře to celé zní zajímavě – vždyť kdy naposledy jsme zde měli hru s náboženskou tématikou, kde hrál příběh na vážnou notu? Bohužel v případě Far Cry 5 je příběh velmi předvídatelný, a tak už po zhruba hodině hraní budete schopni přesně odhadnout, co se ve hře dál stane. Navíc k sobě moc nesedí šílená hratelnost (která je založena na neustálé střelbě, výbuších a podobných akcích, které z této série známe) a tématika náboženství – příběh se snaží být vážný, ale při spojení s hratelností tak vůbec nepůsobí. Bohužel příběh nebude tím, kvůli čemu se do hry budete vracet.

HODNOCENÍ: 3/10


 

grafika

Jedním slovem? Wow! Hru jsem testoval na Playstationu 4 Pro, který byl připojen k velké 4K televizi se zapnutým HDR a na této „sestavě“ vypadala hra naprosto skvěle. Celkově musím pochválit zasazení do Montany – vše od přírody přes městečka až po zvířata pro tuto oblast typická se povedlo tvůrcům vytvořit opravdu skvěle. Asi nejhezčí na celé hře je samotná příroda, kdy není nouze o nádherné scenérie, při kterých jsem mačkal tlačítko Share jako zběsilý.  Ubisoft nás i nadále udivuje tím, jak krásně mohou vypadat i rozsáhlé hry, jako je Far Cry 5, Assassin’s Creed: Origins nebo Ghost Recon: Wildlands. Jedině snad modely postav by mohly být propracovanější a co se protivníků týče, uvítal bych větší rozmanitost – opravdu je zvláštní, že toho samého zarostlého chlápka s rozcuchanými vlasy budete zabíjet minimálně stokrát. A nebyla by to hra od tohoto francouzského giganta, kdybychom se nedočkali glitchů s mírně řečeno zvláštní fyzikou. Jeden příklad za všechny – procházíte se po poli, na kterém je zaparkované auto. Když v tu chvíli se proti autu rozeběhne evidentně rozzuřený jelen, který má s vozidlem zřejmě nevyřízené účty. Vši silou tedy do auta narazí a… jelen odlétá zhruba padesát metrů daleko a během letu stihne tolik salt a vrutů, že by i Aleš Valenta mohl závidět. Podobně fyzika ve hře funguje i při nárazech aut, postav a dalších zvířat. Naštěstí se podobně extrémní případy nedějí tak často, aby vám vyloženě kazily zážitek ze hry.

FC5 air strike

Výborný je také dabing, díky kterému si řadu postav opravdu zapamatujete a celkové ozvučení hry – soundtrack s náboženskými, rockovými a country songy do hry krásně zapadá. Velmi dobře působí také to, jak se hudba přizpůsobuje tomu, co se ve hře zrovna děje – při klidných pasážích hrají pomalejší skladby, naopak při přestřelkách hudba zesílí a slyšíte tvrdší rockové skladby. Po grafické a audio stránce toho není moc, co by se dalo vývojářům vytknout.

HODNOCENÍ: 9/10


 

hratelnost

Pokud jsem výše psal, že příběh není to, kvůli čemu se do hry budete vracet, tak právě hratelnost by tento efekt mít mohla. Arkádové ovládání vozidel, padáku či wingsuitu a celkem propracované chování zbraní dohromady tvoří velmi zajímavý (a hlavně zábavný!) mix, který vás u hry udrží i přes nezajímavý příběh. Far Cry byl vždy o akci, kosení stovek nepřátel, akci, výbuších a v neposlední řadě akci. Díl s číslovkou pět není výjimkou a přestřelky budou tvořit převážnou část herní doby. To ale vůbec není na škodu, naopak! Každá zbraň se chová trochu odlišně a každému bude vyhovovat jiný typ. Mě se nejvíce osvědčila klasická M4, na kterou jsem si dokoupil zaměřovač a tlumič a každou situaci jsem tak mohl řešit buď naběhnutím přímo mezi nepřátele a vystřílením celé základny, a nebo tichou likvidací jednoho po druhém zpovzdálí. Naštěstí Ubisoft vyslyšel nářky hráčů, které už po tolika letech opravdu nebavilo v každé hře hledat stožáry či věže, na které se museli dostat a zabírat/odemykat tímto způsobem další oblasti na mapě – nic takového vás ve Far Cry 5 nečeká.

Samozřejmě ve hře budete zabírat jednotlivé „základny“ jako například farmy, celá městečka a podobně a tím si zvyšovat svůj vliv v dané oblasti. Kromě těchto tradičních úkolů vás ale čeká i spousta dalších aktivit od velmi zábavných a zajímavých vedlejších úkolů až například po rybaření. Obsahu je zde opravdu neuvěřitelné množství a vy si tak můžete vybrat, do jaké aktivity se chcete zrovna pustit – hra vás do ničeho nenutí a postup hrou si tak z velké části určujete sami. Když už jsem zmínil rybaření, tak ano, lov zvěře je zde opět zastoupen stejně jako v předchozích dílech, ale naštěstí už s ním není spojený otravný způsob craftingu, kdy jste museli ulovit tři medvědy, abyste si vyrobili například větší peněženku. Ulovená zvířata použijete pouze na prodej a za získané peníze si kupujete náboje, nové zbraně, vozidla, letadla či lodě. Lov tedy slouží pouze k získání peněz, které se opravdu budou hodit, i když je získáváte samozřejmě i za plnění každého úkolu.

farcry.png

Ale nebojte, schopnosti hlavního hrdiny budete také vylepšovat, jen na jejich odemykání potřebujete zkušenostní body, které získáváte plněním úkolů a také výzev, jako je například „Zabij 10 nepřátel pomocí pušky“ nebo „Ulov 3 rosomáky“. Nikdo vás do plnění výzev nenutí a body můžete získávat pouze plněním úkolů, ale je dobré, že je zde i jiná možnost, jak se k nim dostat. Far Cry 5 se hraje prostě skvěle, navíc celou kampaň můžete projít v kooperaci s kamarádem (případně ho nahradí parťák ve formě NPC). Uměla inteligence vašich parťáku je celkem v pořádku – občas vám v akci i pomohou a vypadá to, že mají IQ alespoň podprůměrně inteligentního člověka. S protivníky je to horší – těží hlavně z počtu, rozhodně ne ze své chytrosti. Nicméně přestřelky a jejich variabilita jsou nesmírně zábavné a hratelnost potlačí i nevýrazný příběh. Far Cry 5 se tedy opět rovná zběsilá jízda a akce, a to je dobře.

HODNOCENÍ: 9/10


 

ostatní parametry

Kromě singleplayeru mají všichni hráči přístup do Far Cry Arcade, ve kterém můžete tvořit mapy či hrát ty už vytvořené Ubisoftem či ostatními hráči. Zajímavé je, že při tvoření můžete využít kulisy, postavy a objekty z mnoha různých her – předešlých dílů Far Cry, Watch Dogs, Assassin’s creed apod. Není tak nouze o mapy, kde se například potkávají hackeři s assassíny či jiné šílené kombinace. Fantazii se meze nekladou, a tak si už teď můžete zahrát klon PUBG, Layers of Fear nebo třeba Resident Evilu. Občas jsem nevěřícně kroutil hlavou, jak je možné vytvořit velmi propracovanou „hru ve hře“ a přitom v tak jednoduchém editoru – za tento mód zaslouží Ubisoft velké plus. Majitelé season passu se navíc mohou těšit na tři velmi zajímavá DLC, které však přímo s příběhem Far Cry nesouvisejí – podívají se do Vientamu, kde budou bojovat proti vojákům Vietkongu, nesmí chybět také zombíci a jako třetí DLC si vývojáři připravili výlet na Mars, kde samozřejmě nebudete vítáni s otevřenou náručí. A jako perličku na dortu ještě majitelé season passu na konzolích dostanou Far Cry 3 Classic Edition s měsíčním předstihem.

Na závěr už jen zmíním, že Far Cry 5 je dostupný s českými titulky (jak v dialozích, tak i ve všech menu a nabídkách).

Arcade, season pass nabušený obsahem až po okraj a k tomu česká lokalizace? Takto by to mělo vypadat!

HODNOCENÍ: 9/10


 

celkový dojem

Far Cry 5 je parádní akční jízda, která krásně vypadá a skvěle se hraje. Plusové body připisuji také za bonusový obsah ve formě Arcade módu, češtinu a velmi bohatý season pass. Celkové hodnocení sráží především velmi podprůměrný příběh a občas velmi bláznivá fyzika. Pokud si tedy nepotrpíte na filmečky a jednotlivé dialogy, ale chcete hlavně zábavnou hratelnost a velmi dobře zpracovanou střelbu, tento titul vás rozhodně bude bavit.

 hodnoce_farcry5

 

A Way Out – recenze

Představení A Way Out bylo jedno z nejpříjemnějších překvapení loňské E3 a všichni jsme byli na tuto hru z dílny tvůrců Brothers – A Tale of Two Sons, která vychází pod taktovkou EA Originals, zvědavi. Nebudu vás napínat – jedná se o opravu milé překvapení. Kooperativní hratelnost, výborné filmové zpracování a propracovaný příběh z tohoto počinu dělají více než kvalitní titul a my se na něj nyní podíváme podrobněji.

AWO car

příběh

Příběh sleduje osudy dvou vězňů, Lea Carusa a Vincenta Morettiho, kteří se společnými silami snaží uprchnout z věznice. Vincent, který právě nastupuje k výkonu trestu za údajnou vraždu, se zde potkává s Leem, který si odpykává trest za ozbrojenou loupež a praní špinavých peněz. Na první pohled dva úplně odlišní chlápci, kteří prakticky nemají nic společného, nicméně po několika úvodních scénách se dozvídáme, že je přeci jen něco spojuje – touha po pomstě. Plánování útěku může začít. Týmová práce a nashromážděný materiál jim umožní za jednoho deštivého večera uniknout, avšak neobejde se to bez menších komplikací. Po útěku začíná zábavnější část celého titulu, kdy vás čeká ukrývání před policií a honba za vašim společným nepřítelem. Oba hlavní hrdinové mají dost problémů i v osobním životě, tudíž v mezičase, kdy například zrovna neokrádají dva staříky na farmě, či nepřepadají starou benzínku, se snaží řešit problémy se svými rodinami.

Název může klamat, ale celá hra se netočí jenom kolem útěku z vězení. Ten tvoří pouze zhruba čtvrtinu hry, v dalších částech oba pátrají po kumpánech jejich společného nepřítele a posléze i po bossovi samotném. Celý příběh završí naprosto nepředvídatelné finále, kdy už si myslíte, že víte, jak vše dopadne, ale opak je pravdou. Prozradím vám pouze to, že závěrečné titulky se objeví za zhruba 6 hodin a předcházet jim mohou dvě různá zakončení. Jaká? Na to už musíte přijít sami.

HODNOCENÍ: 9/10


 

grafika

Hra se samozřejmě po technické stránce nemůže rovnat tříáčkovým titulům, avšak vezmeme-li v potaz velikost studia Hazelight a jejich rozpočet, nemůžeme si na kvalitu grafického či audio zpracování stěžovat. Autor Josef Fares má dlouholeté zkušenosti s filmem a režií, což se odráží v obou jeho herních počinech, oproti Brothers má ale A Way Out mnohem filmovější podání a působí více jako velký titul. V průběhu jsem se setkala pouze s malým množstvím chyb a bugů a díky tomu je průběh velice svižný a plynulý. Nicméně občas se zarazíte nad nepříliš hezkou animací obličejů během rozhovorů, u nichž jsem narazila ještě na jeden technický nedostatek – pokud oba hráči zároveň mluví s nějakou postavou, vždy je slyšet rozhovor toho, kdo ho začal jako první. Snaha o „umělecký dojem“ celého díla je bohužel cítit až příliš, někdy na úkor hratelnosti. Úhly kamer jsou v některých scénách matoucí a vy se tak s postavou doslova nemůžete trefit do dveří, případně v rychlé akci nestihnete včas zareagovat.

HODNOCENÍ: 8/10


 

AWO tictactoe

hratelnost

A Way Out lze hrát pouze v kooperaci dvou hráčů lokálně, nebo přes internet, přičemž stačí mít pouze jednu kopii hry. Vlky samotáře nepotěší zpráva, že si nemůžou titul zahrát úplně sami, jelikož druhou postavu vždy musí ovládat nějaký jiný hráč. Splitscreenu se snad nedá nic vytknout, důležité situace se vhodně prolínají do jednoho okna, v případě potřeby se jedno zvětší na úkor toho druhého, aby oba hráči v tu chvíli sledovali důležitější scénu. V několika částech se hra určitým způsobem větví a obě postavy se na chvíli oddělí, ale většinu činností dělají společně. Jediné, co může hráčům zhýčkaným dnešním trendem her s otevřeným světem vadit, je fakt, že hra je čistě lineární bez jakékoliv větší volnosti. Nicméně i chlapi na útěku se občas musí zastavit a užít si nějakou zábavu. O tu se starají různé minihry v průběhu celé hry. Ačkoliv jsou tyto aktivity volitelné, a nijak nezapadají do hlavního příběhu, většina hráčů je určitě nemine a alespoň jednou vyzkouší. Každá je totiž nastavena tak, abyste se spoluhráčem mohli soupeřit proti sobě. Který z vás odpálí více homerunů? Nebo nahází vyšší skóre v šipkách? Máte rádi hudbu? Tak si zahrajte na benjo či piano! Výborné zpestření a mírné vytržení z lineárnosti celého titulu.

HODNOCENÍ: 8/10


 

ostatní parametry

Vzhledem k tomu, že hra je velmi lineární a pouze v několika situacích je možné vyřešit ji více způsoby, není moc pravděpodobné, že jí budete hrát více než jednou. My jsme si podruhé pustili pouze závěrečnou pasáž, abychom viděli i druhé zakončení, ale celou hru procházet znovu nám přišlo zbytečné. Samozřejmě se nabízí možnost prohodit si postavy, ale ani jedna z nich nevyniká žádnou „speciální schopností“ a u většiny činností je to pouze na vaší domluvě, jestli ji vykoná ten či onen. Například zda bude Leo ten, kdo zaměstná strážného, aby Vincent mohl proklouznout do skladu, nebo naopak.

A Way Out působí opravdu velmi filmově a společně s velmi dobře vyřešeným rozděleným obrazu a hratelností se jedná o počin, který je opravdu jedinečný. To je na druhou stranu velká škoda, ale také to hře připisuje hodně plusových bodů – vždy nás potěší, když můžeme hrát trochu něco jiného, než co známe ze všech ostatních her. Navíc za velmi příznivou cenu zhruba 700 Kč.

HODNOCENÍ: 8/10


 

celkový dojem

Zábavná akce, která svým pojetím kooperace nemá v současné době konkurenci, to přesně je A Way Out. I přes menší nedostatky, jako je například celková doba hratelnosti nebo skoro nulová znovuhratelnost, jsem si hru velice užila. Velkolepá interaktivní podívaná, na kterou budu určitě dlouho vzpomínat.

 hodnoce_awayout

Assassin’s Creed: Rogue Remastered – recenze

Kdo se nemohl nabažit hraní za Connora v Assassin’s Creed 3, nebo charismatického Edwarda z Black Flag, je pro něj Assassin’s Creed: Rogue jako dělaný. Remastrovaná verze, která vychází pro Playstation 4 a Xbox One, dostala lepší kabátek a veškerý bonusový obsah v podobě nových misí a doplňků pro hlavní postavu.

ACR ship

příběh

Příběh se odehrává v čase Sedmileté války mezi díly Assassin’s Creed 3 a Assassin’s Creed 4: Black Flag a lehce zasahuje do Kenwayovské ságy. Mladý Shay Patrick Cormack je oproti svým předchůdcům, kteří se postupně do bratrstva museli dostat, asasínem už od samého začátku hry. Díky neblahým událostem, které se ho osobně dotýkali, se rozhodl z bratrstva odejít. V tuto chvíli se z poloviny 18. století dostáváme do přítomnosti, kde jsme jako zaměstnanci společnosti Abstergo, která je největší templářskou organizací. Toto již známe z dílu s podtitulem Black Flag a nyní se sem podíváme znovu a čeká nás zde několik úkolů při obnovování celé sítě, kterou jsme ve čtvrtém díle naopak hackovali. Tyto mise mohou trochu ubírat na plynulosti hlavního příběhu, na druhou stranu nejsou nijak zvlášť dlouhé a představují zajímavé zpestření hratelnosti a vysvětlení všech souvislostí.

ACR shay

Když se do Severní Ameriky vrátíme, Shay už je mnohem zkušenější, uznávanější a je nazýván mistrem… mistrem Templářem. Jeho touha po pomstě je tak silná, že se rozhodl přidat se k největšímu nepříteli asasínů, se kterým má největší šance na úspěch. Jeho výhodou je také to, že zná všechny schopnosti a techniky asasínského řádu a může tak lehce předvídat jejich další kroky. Samozřejmě si tímto krokem nakreslil na záda kříž a celý příběh začíná nabírat na obrátkách.

Scénář, dialogy a jednotlivé postavy jsou napsány velmi dobře a uvěřitelně. Příběh plyne velmi svižně a díky jeho kvalitě (a zhruba poloviční délce oproti jiným dílům) se do finále dostanete dříve, než byste čekali. V tomto ohledu můžeme být rádi za vedlejší aktivity, které herní dobu prodlužují. Ale o těch až později.

HODNOCENÍ: 9/10


 

grafika

Jak je tomu u remasterů zvykem, můžeme se i tady dočkat vylepšené grafické stránky. Kromě lepšího vykreslování stínů, kvality světel a větší rozmanitosti davů je celkový průběh hrou mnohem plynulejší. Nejvíce však tyto rozdíly pocítí majitelé konzolí Playstation 4 Pro nebo Xbox One X, kde hra poběží v nativním 4K rozlišení, na standardních verzích konzolí pak v rozlišení 1080p.

HODNOCENÍ: 7/10


 

hratelnost

Představte si AC:3 a AC:4 smíchané dohromady, okořeněné několika novinkami. Rogue spojuje to nejlepší z obou dílů, ať už se jedná o rozmanitost prostředí, lov zvěře, námořní mise nebo vylepšování vaší lodi. Během plnění úkolů, různých námořních bitek nebo vykrádání nepřátelských základen pro ni budete získávat materiál na vylepšení, například pro zpevnění trupu nebo průraznost děl. Celkově se v tomto díle dočkáte lepších a efektivnějších upgradů lodi, kde navíc přibyly malé kulomety, které se dají využít při více kontaktních bitvách. Jednou z novinek je také vypouštění ohně ze zádi lodi, které pomáhá jak při úniku z bitvy, tak při prorážení tvrdého ledu.

Jelikož je Shay bývalým asasínem, je vycvičen v bojových uměních stejně jako jeho nepřátelé a jak jsem psala výše, umí tedy předvídat jejich kroky. S tím je spojený i jeden z nových prvků – samotní asasíni po něm půjdou, takže na vás při procházení měst mohou útočit z keřů, střech či jiných míst pokud se k nim dostanete moc blízko. Při používání orlího pohledu se všem těmto útokům dokážete vyhnout a zároveň jejich techniky použít přímo proti nim, ale stačí jediná chyba a balancujete na hraně života a smrti.

acrogue.png

Samotný hlavní příběh není nikterak dlouhý a celkově zabere něco málo kolem deseti hodin. Nicméně se tu ale nachází řádka vedlejších aktivit, ať už se jedná o hledání truhel s pokladem, chytání poletujících listů s písničkami pro vaši posádku, dobývání pevností nebo hledání pokladu pomocí map se souřadnicemi. Všechny zmíněné věci (a ještě pár dalších) se rozprostírají na třech velkých územích, které se svou lodí lze prozkoumávat. Díky těmto aktivitám se herní doba může protáhnout až na 40 hodin.

Zatím to vypadá, že hru stále vychvaluji, ale určitě se najde několik věcí, které mě na ní frustrují. A to je například nedoladěné ovládání. Průběh je ve většině případů velmi plynulý, ale častokrát se mi stává, že má postava neskočí tam kam potřebuji, a dokonale tak zkazí důležitou akční sekvenci. Tím se dostávám k další věci a to je špatná reakce hry na příkazy. Po zmáčknutí konkrétního tlačítka postava neudělá to, co by měla, a v tu chvíli se ovládání na malý moment zasekne. Musím podotknout, že s tím samým problémem jsem se setkala i u počítačové verze. Bohužel kvůli tomuto problému, který by měl právě onen remaster řešit, ztrácí pár bodů na hodnocení.

HODNOCENÍ: 7/10


 

ostatní parametry

Původně hra vyšla v roce 2014, shodou okolností ve stejný den jako další velký díl – Assassin’s Creed Unity. Bohužel kvůli špatné propagaci a marketingu byl Rogue chtě nechtě odstrčen do pozadí, a tudíž se tolik nedostal do povědomí fanoušků. Může za to i fakt, že vycházel pouze na starší generaci konzolí, zatímco Unity už na generaci novou. Což je určitě škoda, protože tento díl by neměl být opomenut, jelikož vyniká opravdu skvělým příběhem a zasazením. Pokud byste ale v tomto díle čekali českou lokalizaci, jako třeba u novějších dílů, tak vás bohužel zklamu. Ani remaster jí do hry nepřinesl, ale fanoušci na ní už delší dobu aktivně pracují, tak snad se jí dočkáme co nejdříve.

HODNOCENÍ: 5/10


 

celkový dojem

Titul byl původně vyvíjen na starší generaci konzolí (Playstation 3, Xbox 360, později vyšel i na PC), tudíž od něj nemůžeme čekat převratné nové prvky. Prakticky se jedná o sequel k pirátskému dílu, který jede na stejném enginu, takže veškeré herní mechanizmy byly zachovány a ani remaster nám do hry nepřidal nic nového. Snad jen bonusové námořní mise a pár obleků a zbraní.

Ačkoliv byl Assassin’s Creed: Rogue zastíněn dalším titulem ze série, určitě by neměl zůstat bez povšimnutí. I přes kratší herní dobu dominuje nejzajímavějším a nejtemnějším příběhem a hlavním hrdinou z celé asasínské série.

hodnoce_acrogue

Warhammer: Vermintide 2 – recenze

Svět Warhammeru udělal obrovský skok od doby, kdy byl projektem pro pár lidí, kteří si stavěli, barvili a poté bojovali s figurkami kdesi ve sklepě jednoho z party kamarádů. K dnešnímu dni vyšlo několik edic pravidel stolní hry, desítky videoher a stovky knížek. Vermintide je příběhově trošku černou skvrnou na hráčské duši, protože ukončuje staré a přináší Age of Sigmar, o kterém mnoho zapřisáhlých fanoušků tvrdí, že vlastně neexistuje.

vermintide2_1

příběh

Příběh přímo navazuje na události z Warhammer: End Times – Vermintide. V předchozím díle byli hrdinové zajati podlými Skaveny, rasy krysích humanoidů, což vedlo k pádu města Ubersreik. Začínáte tedy jako zajatec a nezbývá vám, než si prosekat cestu hordami chaosu a skavenů. V průběhu této cesty zároveň osvobodíte své staré přátelé. Ačkoliv přátelé je dosti silné slovo, kdo kdy viděl, aby se silný trpaslík přátelil se zákeřným elfem?

Příběh hry samotné je tedy velmi jednoduchý a další drobné detaily se člověk dozví pouze při výběru mapy a na načítací obrazovce. Na druhou stranu, k tomuto typu hry není třeba rozvleklý příběh a nikdo nečekal ukecané RPG. Trošku mi zde chybí tzv. „kodex“, který se postupně doplňoval v prvním díle a hráče seznamoval se světem Warhammeru. Nebyla by to však hra z vesmíru Warhammeru, kdyby hráče nedonutila ponořit se hlouběji do studny jménem Starý svět. O příběhu End times by se daly popsat celé stohy papíru (což se ostatně i stalo), ale to by bylo na samostatný článek. Shrnutí je tedy takové, že Warhammer: Vermintide 2 pracuje s příběhem velmi dobře, citlivě a hráče rozhodně nezahrne stovkami řádků textu.

HODNOCENÍ: 7/10


grafika

Na mé sestavě hra běží velice slušně na středně vyšší detaily, takže optimalizace není vůbec špatná, vezmeme-li v potaz, že se na obrazovce mnohdy pohybují i desítky postav, oblaka plynu, požáry a další efekty, které si z procesoru ukrojí. Nejde sice o extrémně realistickou grafiku, ale temné a depresivní vykreslení světa je zde podáno velmi citlivě a skvěle se na něj kouká. Tu ulítne noha, támhle ruka a občas se nepřítel rozprskne ve velmi efektní spršce krve. Grafická nastavení nabízí mnoho možností, jak si hru vytvarovat k obrazu svému. Každý jeden řádek je přehledně popsán a nechybí ani detaily o tom, jestli ta či ona změna zatíží procesor nebo grafickou kartu, a hlavně jak moc. I na střední detaily vše vypadá moc hezky a na ty nejvyšší budete mít strach, že vám monitorem proskočí do klína krysa.

Co se týče zvuku, hráč má k dispozici základní nastavení hlasitosti, rozložení zvukové aparatury a samozřejmě nastavení pro hlasovou komunikaci. Ke zvuku musím dodat hlavně to, že efekty jsou opravdu povedené. Když váš spoluhráč vystřelí z bambitky, nelze to přeslechnout. Kladiva dopadají za zvuku tupého úderu a sekyry se zasekávají za doprovodu někdy až nechutných zvuků. Skvělá práce je také slyšet za dabingem postav, všechny hlasy perfektně sedí a špičkování jednotlivých postav mezi sebou se nikdy neomrzí. Zdá se, že Fatshark opravili i celkem vtipný bug, který některým povoláním propůjčoval hlášky jiných. Škoda, chtěl jsem věřit tomu, že Zabíječův daleký skok mezi hromadu nepřítel a divoké víření seker je opravdu starým Hraničářským trikem.

HODNOCENÍ: 9/10


hratelnost

Zde se dostáváme k jádru pudla (nebo skavena, a že jich uvidíte!). Hra nabízí neskutečné množství zábavy. Základní herní mechanika je dosti jednoduchá – vyberete si mapu (nebo necháte výběr na hře, za což budete odměnění lepší šancí na loot – o tom později), dostanete jasný cíl a za tím jdete. Takto můžete jít ve skupině až čtyř přátel, s pomocí botů nebo s náhodnými hráči. V průběhu hry je skupina zavalována monstry, válečníky chaosu, krysáky, nebo speciálními jednotkami. Variabilita nepřátel je opravdu velká a naštěstí se neopakuje situace z prvního dílu, kdy byly všude jen krysy. Nepřátelé můžeme rozdělit do čtyř kategorií – normální, speciální, miniboss a boss. Normálních jednotek je nejvíce a obvykle nabíhají na hráče v hordách, ačkoliv jsou nejjednodušší na zlikvidování, hráče může jejich množství udolat. Speciální jednotky pak mají kromě zvýšené vydrže obvykle i nějakou nepříjemnou mechaniku. Potrápí vás tedy rotační kulomety, vrhači plynu, plamenometčíci či skavení vrahové, kteří mohou hráče poslat za Sigmarem velmi rychle, pokud zůstane sám. V případě, že je hráč přemožen, mohou mu ostatní pomoci na nohy. Pokud je zabit úplně, na chvíli zmizí z mapy a následně se skupince objeví možnost ho vysvobodit na jednom z checkpointů. Pokud padne celé skupina, jde o konec hry.

vermintide2_2

Co se týče obtížnosti, nabízí hra 4 módy, kdy každý vyšší je znatelně obtížnější než ten předchozí. Zatímco recruit je dobrý pro seznámení s hrou a skupince hrdinů je odpuštěno mnohé, legenda je zcela nekompromisní a hráči jsou trestáni za každou chybu. A abych nezapomněl, na vyšších obtížnost už funguje i friendly fire, takže mít v partě trpaslíka s plamenometem je občas velice problematické. Za úspěšné dokončení mise je hráč odměněn truhlou, kde se maximální síla výbavy určuje právě dle dokončené obtížnosti. V případě, že chcete zvýšit odměnu, lze jit do mise s tzv. heroickým skutkem, který obvykle hru dost znepříjemňuje, jasně definuje, co je třeba udělat, ale také garantuje další truhlu. Na tyto mise je třeba se připravit, protože na skutek, kde není možné sebrat jakékoliv náboje, není moudré vzít partu složenou pouze z pistolníku a střelců z luku.

Jak bylo zmíněno, odměna následuje pouze za úspěšné dokončení mise. Kromě obtížnosti, která ovlivňuje, jak silnou výbavu lze z truhlice dostat, lze ovlivnit i vzácnost truhlice. Nejde o náhodné přidělení bodů či odměnu za odvedenou práci. Hráči mohou v průběhu mise posbírat až tři tomy (který zabírají místo léčivého předmětu), až dva grimoáry (které zabírají místo pro další lektvar a celé partě odeberou drahnou část maximálního života) a několik kostek. Všechny tyto bonusy se po úspěšném dokončení mapy posčítají a dají dohromady truhlu. Čím lepší truhla, tím větší šance na vzácnou, či dokonce legendární, kořist. Ve druhém díle se naštěstí neopakuje situace s náhodnou kořistí z dílu prvního. Padnou tedy pouze předměty pro postavu, se kterou zrovna truhlu otevíráte.

Kromě úspěšného dokončování misí, lze získat výbavu i craftingem, který je velmi logicky uspořádán do několika kategorií a umožňuje vytvořit či rozebrat přesně to, co chcete. Pokud nějaké vybavení nechcete, můžete ho rozebrat a z materiálů pak postavit novou zbraň, či vylepšit stávající. Vše je rychlé, svižné a člověku přejde logika celého craftingu velmi rychle do krve. Paráda!

K dispozici je pět postav, kdy si každá může zvolit jedno ze tří povolání. Kromě toho, že se od sebe všechny postavy velmi liší, povolání se liší snad ještě více. Na výběr je například trpasličí tank Ironbreaker, který jako jediný může používat dračí zbraně, které nepotřebují náboje. Nebo třeba na pohled křehká, ale smrtonosná kouzelnice, specializující se na hrátky s ohněm, které se jí ovšem mohou ošklivě vymstít.

Každé povolání má pak strom talentů, který umožňuje přizpůsobit herní styl potřebám každého. Talenty se odemykají postupně, takže hráč má vždy čas si vyzkoušet všechny. Mezi talenty lze přepínat vždy mezi misemi. Žádná volba s vámi tedy nemusí zůstat až do konce věků. Spolu s opravdu velkou škálou použitelných zbraní lze například z tanka udělat velice silného střelce. Nicméně faktem zůstává, že pokud je hlavním zájmem probíhání nejtěžší obtížnosti, je nutné držet vše v mantinelech jednotlivých povolání a tanka nechat tankem. Maximální úroveň každé postavy je 30, kde levely se přenáší mezi povoláními. Po třicátém levelu zkušenosti stále nabíhají, ale už neslouží k ničemu jinému než získávání truhel s kořistí.

Abych vše shrnul – díky skvělému systému kořisti, rozdělení povolání a postav a dobře udělanému craftingu, je znovuhratelnost zaručena. Pokud si sežene pár kamarádů, budete se všichni královsky bavit.

HODNOCENÍ: 9/10


ostatní parametry

Vermintide 2 přichází s podporou několika zajímavostí, první z nich je systém TOBII Eye Tracking. Tato technologie, pokud máte správný hardware, odemyká možnost zaměřovat nepřátele pouze pomocí očí. Bohužel jsem neměl možnost tuto otestovat, nicméně reakce se zdají být kladné. Pokud náhodou máte možnost, rozhodně si tento nový zážitek zkuste.

Druhou technologií je implementace Twitche. Vermintide lze propojit se streamovací službou Twitch, nastavit pravidelnost hlasování a spustit misi. Je pak čistě na divácích, jak moc velkou šanci na přežití bude skupinka mít, protože některé volby jsou doslova milost nebo rozsudek smrti. Inu skvělá zábava na dlouhé večery.

vermintide2_3

Co se týče dalšího vývoje hry, patche vycházejí pravidelně, Fatshark aktivně komunikuje s komunitou a opravuje bugy, kterých bohužel bylo při vydání dost. Hra občas z neznámých důvodů padala a zasekávání o textury bylo na denním pořádku. S technickými problémy, která vyřeší budou až budoucí patche a přidání dedikovaných serverů, je hostování her samotnými hráči. Pokud má host špatný internet nebo mu hra spadne, dojde obvykle k restartu mise, což hlavně u vyšších obtížnost dokáže naštvat. Dle roadmapy, kterou vývojáři poskytli, můžeme očekávat dedikované servery, podporu steam workshopu, nové mapy a DLC s dalším obsahem.

HODNOCENÍ: 8/10


celkový dojem

Warhammer: Vermintide 2 je skvělou ukázkou toho, jak lze citlivě spojit obrovský a rozsáhlý svět s lokálním konfliktem a bojem o přežití. Hra nabízí frenetickou akci a napětí, spojenou s výbuchy radosti. Dobrá grafika spojená se skvěle podaným systémem boje napomáhá k totálnímu propadnutí do temnoty Warhammeru. Takže není čas ztrácet čas – popadněte luky, sekery, krumpáče a granáty, čeká nás špinavá práce.

Varování od autora – Hra trpí syndromem „ještě jednu mapu a končím“, může a bude zodpovědná za probdělé noci. Nedoporučuji ji tedy zapínat večer na jednu rychlou hru před spaním. Inu, varoval jsem vás.

hodnoceni_vermintide2