Detroit: Become Human – recenze

Jméno Davida Cage bude zřejmě už navždy spojeno s příběhovými hrami, který mají často blíže k filmům, než k ostatním hrám. Vsadím se, že každý z vás zná alespoň jeden jeho titul, no řekněte sami – Fahrenheit, Heavy Rain, Beyond: Two souls a nyní Detroit: Become Human. A právě poslední jmenovaný titul se řadí mezi ty nejočekávanější hry letošního roku, podařilo se tedy Cageovi a jeho týmu Quantic Dream naplnit vysoká očekávání?

6

příběh
Scénář, jeho samotné vyprávění, charaktery postav a dialogy – to byly vždy pro Quantic Dream ty nejdůležitější aspekty jejich her a nejinak tomu je i u Detroitu. O hře se toho namluvilo a napsalo v posledních měsících mnoho, takže zřejmě hlavní kostru příběhu většina z vás zná, přesto se sluší ji připomenout. Hra se odehrává v Detroitu (nečekaně) roku 2038 a vy se ujmete tří postav, androidů, které budete v jejím průběhu střídavě ovládat. Samotný Detroit je městem, kde se střetávají robotičtí lidé s těmi skutečnými a jak vás jistě napadne, jejich soužití není vůbec jednoduché. Přestože byli androidi vyvinuti k tomu, aby lidem pomáhali v domácnosti, na stavbách, pro vyřizování pochůzek a podobných činnostech, nese to sebou i temnou stránku věci – všechny tyto činnosti totiž dříve vykonávali lidé, kteří jsou tím pádem teď bez práce. Jak se ve hře dozvíme, tak ve Spojených státech amerických je nezaměstnaná více než třetina obyvatel, kteří samozřejmě svalují vinu právě na roboty.  A i díky tomu na ulicích často uvidíte demonstranty či bezdomovce a ti vás opravdu nemají v lásce. Ačkoliv se firma CyberLife snažila, aby jejich robotičtí lidé působili maximálně realisticky, chybí jim emoce a necítí žádnou bolest, čímž se od lidí odlišují a působí na ně chladně a nebezpečně.

2

Kara je androidem do domácnosti a pomáhá v neúplné rodině, kde žije společně s Alicí a jejím otcem. Ten není zrovna příkladem vzorného tatínka, takže jistě tušíte, že se brzy něco zvrtne. Connor je robot speciálně vyvinutý pro pomoc policii, je tím nejvyspělejším modelem a disponuje mnoha funkcemi, které ostatní androidi nemají (namátkou například možností analyzovat vzorky krve či identifikovat jakoukoliv osobu podle jejího obličeje). V průběhu hry vypomáhá s vyšetřováním několika případů poručíku Andersonovi, zapřísáhlému odpůrci umělé inteligence a všeho s ní spjatého. I s Connorem tedy zažijeme krušné chvilky a zajímavé situace, kdy se jeho vztah s Andersonem mění.  Markus je stejně jako Kara určen k výpomoci v domácnosti, oproti ní měl ale štěstí na svého majitele. Je jím stárnoucí malíř Carl Manfred, který žije v luxusním sídle plném uměleckých děl i drahé elektroniky a jako jeden z mála lidí se k androidům chová s úctou a bere je jako rovnocenné bytosti, ne pouze jako stroje. Jeho syn je však opačného názoru, a tak máme i zde o zápletku postaráno. Více z děje vám prozrazovat nebudeme, připravili bychom vás tím o mnoho překvapení. Snad jen dodáme, že vám první projití příběhu zabere přibližně 11 hodin, ale vsadíme se, že pouze jedno dohrání vám stačit nebude.

HODNOCENÍ: 10/10


grafika
Každý, kdo tvrdí, že si na konzolích nezahrajete v té nejlepší grafice, by si měl vyzkoušet Detroit: Become Human!  Hra vypadá prostě nádherně a občas budete žasnout nad kvalitou zpracování postav (hlavně obličejů), budov, a počasí, při kterém je až neuvěřitelné, jak realisticky déšť a odrazy slunce vypadají. A to ani nemluvím o zpracování očí, které je neskutečné. Cage je pověstný svou „posedlostí“ zpracovat výraz postav ve svých hrách co nejvěrněji a cesta podle něho vede právě přes oči, jejich pohyby, vrásky a svaly kolem nich.

Během hraní se podíváte do mnoha lokací od futuristického města přes přístav a rozpadající se továrnu až k předměstí, kde na vás na každém kroku dýchá chudoba (a které nápadně připomíná Heavy Rain). Veškeré textury jsou ostré, objekty nedoskakují… zkrátka v tomto ohledu odvedli Quantic Dream opravdu poctivý kus práce a po celou dobu hraní na vás bude vše působit naprosto přirozeně a realisticky.

4Z pojmu „audiovizuální“ jsme se už podívali na vizuál.. a co tedy to audio? Ani zde si není na co stěžovat. Dabing všech postav je velmi kvalitní, uvěřitelný a podle nás ke každé postavě její hlas sedí. Zvláště dabing androidů musel dát dabérům zabrat. Vše namluvit tak, aby z hlasu nebyly cítit žádné emoce, a přesto působil dabing profesionálně? Klobouk dolů! Hudební podkres dodává napínavým scénám tu správnou atmosféru a plní tedy svou funkci do puntíku. Je znát, že se při jeho tvorbě nahlíželo na všechny hlavní postavy zvlášť a je tak krásně odděleno směřování příběhů každé z nich právě i atmosférou soundtracku.

HODNOCENÍ: 9/10


hratelnost
V této kategorii to má Detroit těžké a hodnotit právě hratelnost u interaktivního filmu, kterým tento titul z velké části je, je celkem oříšek. Máte zkušenost s Heavy Rain? Nebo s Beyond: Two Souls? Tak budete přesně vědět, jak hrát Detroit. I tentokrát budeme k různým činnostem hýbat analogovými páčkami ve všech směrech a podobně využijeme i dotykovou plochu. Samozřejmostí jsou quick time eventy, kterých není nepřiměřeně mnoho, ale objevují se hlavně v situacích, kdy jde jedné z vašich postav o život. A buďte pozorní, protože každá z nich může kdykoliv v průběhu hry zemřít, a vy tak přijdete o zbytek jejího příběhu. Androidi navíc disponují jakýmsi analytickým skenerem, který spustíte držením R2. Při tomto pohledu se vám zobrazí všechny aktivní prvky, se kterými můžete nějak interagovat – ať už jde o rozhovor s jinou postavou, prohlédnutí elektronických novin (těch je po celém Detroitu velké množství a často se v nich dočtete velmi zajímavé informace) nebo interakce s nějakým předmětem. Pokud budete tuto funkci využívat a budete pozorní, nemělo by se vám stát, že něco minete. Také občas provedete rekonstrukci určité události – s Markusem například budete zjišťovat, která ze dvou tras na střechu budovy bude bezpečnější a s Connorem tímto způsobem zanalyzujete místo činu.

Některé tyto nápady jsou sice velmi zajímavé, ale není jich mnoho. Po většinu času půjde opravdu jen o pohyb postavy a používání analogových páček k interakci s postavami a předměty… a to je prostě málo. Všechno toto jsme už zažili v Cageových minulých hrách a nyní jsme čekali něco víc, nějakou inovaci, která bohužel nepřišla.

HODNOCENÍ: 6,5/10


ostatní parametry
U podobných titulů je přítomnost češtiny vždy velkým plusem a u Detroitu ji musíme obzvláště pochválit, protože je zpracovaná perfektně. Nejedná se totiž pouze o titulky dialogů, přeložena jsou i veškerá menu, úkoly, souhrn vašich rozhodnutí a hlavně i text přímo ve hře. Jeden příklad za všechny – ve hře můžete sbírat elektronické noviny a časopisy, ve kterých jsou vždy dva články na určité téma. U jiných her by přímo v těchto novinách byl článek anglicky a my bychom si zmáčknutím tlačítka zobrazili český překlad, který bychom viděli jako obyčejný text přes celou obrazovku, u Detroitu se vám ale zobrazuje článek česky přímo v novinách, které drží postava v ruce a kterými můžete listovat. Navíc je vše přeloženo s citem a nedochází k nelogicky znějícím větám. O tom, že si na překladu dalo české zastoupení Sony záležet, svědčí například situace, kdy postava ve hře řekne „In English, please!“ a v titulcích se objeví „A teď česky, prosím“.

Postupem hrou získáváte body, za které si pak v menu můžete odemknout obrovské množství obrázků, artworků, skladeb ze soundtracku, modely postav a další. Jedná se o maličkost, ale potěší vás, že jste za postup nějakým způsobem odměněni. Navíc jsou především artworky opravdu krásné a jejich odemknutí stojí za to.

Po celou dobu hraní máte v menu k dispozici vývojový diagram kapitoly, kterou zrovna hrajete. V něm nevidíte pouze vaše rozhodnutí, ale také ty možnosti, které jste buď minuli nebo byly přímo v rozporu s tím, co jste udělali. Ty jsou samozřejmě uzamčené a vy tím pádem nevíte o co přesně jste přišli, to zjistíte až druhým nebo dalším průchodem. Po dokončení každé kapitoly si navíc můžete zobrazit kolik procent dalších hráčů si vybralo stejnou možnost jako vy. Velmi nás překvapilo, kolik rozvětvený děj v některých částech hry je – diagram často ukazoval až pět různých hlavních průchodů dané lokace, každá z nich se navíc ještě několikrát větvila. Z toho vyplývá, že k druhému (často i třetímu a čtvrtému) průchodu celé hry jste přímo vybízeni. Budete chtít zjistit, jak se celý děj bude vyvíjet v případě, že se v určité kritické situaci rozhodnete diametrálně jinak či co se stane, pokud vám jedna z hlavních postav zemře. Herní doba vám při prvním průchodu zabere zhruba již zmiňovaných 11 hodin, ale myslíme si, že většina z vás hru dohraje minimálně dvakrát.

HODNOCENÍ: 9/10


celkový dojem
Detroit: Become Human je hrou pouze z části, více se jedná o interaktivní film, do kterého ale velmi často zasahujete svými činy i vy. Příběh, jeho vyprávění i charaktery postav jsou prostě skvělé, stejně tak i grafická a zvuková stránka hry. Titul vám sice nenabídne zběsilou akci nebo volný otevřený svět, ale dostanete precizně zpracovaný příběh o soužití androidů s lidmi, který může být pro každého hráče jiný, protože je ovlivněn jeho rozhodnutími. Tato exkluzivita pro PlayStation 4 by neměla chybět v knihovně žádného hráče, kterému je tento žánr alespoň trochu blízký.
hodnoce_detroit

 

 

Reklamy

One thought on “Detroit: Become Human – recenze”

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s